Stovky milionů letos, v příštím roce už přes dvě miliardy by měly ušetřit vysoké školy. Představitelé České konference rektorů, která se proti tomu bouří, pochodili v pátek u ministra školství Dobeše přece jenom o něco lépe než nedávno zástupci severomoravského kraje u jeho stranického kolegy z resortu dopravy:

V případě universit a vysokých škol bude prý zřízen na ministerstvu speciální tým, který by se jejich finanční stránkou a financováním vědy a výzkumu měl zabývat. Ministr Dobeš ale i po schůzce zdůraznil, že nezbytné škrty musí tentokrát dopadnout na vysoké školy a nikoli na regionální školství a na platy tamních učitelů.

Teoreticky vzato, na vědu a výzkum by vysoké školy měly mít ovšem peněz dost i bez státní kasy. V letech 2007-2013 čerpá přece Česko v přepočtu na obyvatele největší objem peněz z evropských strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti ze všech nových členských zemí EU. Jde o stovky miliard mimo státní rozpočet. Z toho až 120 miliard korun by přes ministerstvo školství mělo na investice do vzdělání a vědy plynout do zdejších universit, výzkumných ústavů, ale i základních škol.

Jenže tady jsme evidentně u dalšího problematického bodu: těsně předtím, než šli rektoři k ministrovi, přinesl Radiožurnál zprávu, že kvůli šetření přímo na ministerstvu mohou prý školství a věda přijít z těchto evropských peněz o značné částky. Nebude je totiž mít kdo administrovat, jelikož ministr Dobeš nařídil snížit na příslušném oddělení personální stav úředníků nejméně o 30 procent. Přitom tam naopak ještě letos mělo dalších 70 lidí nastoupit, protože ti, kteří tam jsou teď, nával práce údajně nezvládají. Tenhle nábor, podle dokumentu, který mají kolegové z Radiožurnálu k dispozici, schválila ministerstvu přímo Evropská komise.

Dodejme, že to věru není žádné vměšování: on totiž Brusel 85 procent platů takovýchto úředníků musí dotovat. Přesněji řečeno, oficiálně spadne taková dotace do nákladů na spravování systému. A ty jsou tady – například v porovnání s takovým Portugalskem - dvojnásobné a odečítají se ovšem z celkové sumy peněz, které si Česko v Bruselu vyjednalo.

Jenže proč je právě u nás rozdělování evropských peněz tak drahé? Jak vzpomíná bývalý eurokomisař Vladimír Špidla, když posílal své odborníky a komise do různých zemí unie na kontroly, tak se z ČR vraceli vždycky se stejným poznatkem: „Víte, pane komisaři,“ říkali svému nadřízenému, „v té vaší zemi je ten systém neobyčejně komplexní.“ Což neznamená podle Vladimíra Špidly nic jiného než „nesmyslně složitý“.

S problémem nabobtnalého aparátu na čerpání evropských peněz, který nebude možné jen tak beze všeho okrouhat, se teď potýkají nepochybně i další ministři: je to dáno prostě tím, že v letech 2007-2013 tečou do ČR evropské peníze na pouhé tři cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti přes celkem 26 operačních programů. A ty ještě koordinuje na ministerstvu pro místní rozvoj zastřešující národní orgán. Tenhle zmatek, v unii naprosto ojedinělý, jsme si způsobili sami, ten nám nikdo z Bruselu nenařizoval. Tam nad tím jen tenkrát užasle kroutili hlavou, jak se České republice, řečeno opět slovy našeho někdejšího eurokomisaře, „nepodařilo docílit odpovídající úroveň integrace těchto programů“. Proč se to nepodařilo, není tajemstvím: každé ministerstvo chtělo mít tehdy na přísun evropských peněz svůj vlastní chlíveček.

Jistě: Brusel upozorňuje právem, že pokud se Česku nepodaří jeho složitý čerpací mechanismus obsluhovat, může o peníze taky přijít. Což ovšem neznamená, že by se ministři neměli přesto pokusit, jako to teď dělá ministr školství, příslušný úřednický aparát zefektivnit a zredukovat.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6