Slovenské volby jsou v České republice široce komentovány, mohou však mít dopady na českou politiku? Bezprostřední vliv zřejmě nebude příliš silný.
Hlavní varování mohou přinést současným koaličním stranám, a sice v tom, že vyvolání pádu vlády se žádné z nich nemusí vyplatit, pokud jeho důsledkem budou předčasné volby. ČSSD se nyní bude snažit využít trapného soudního procesu týkajícího se Věcí veřejných k vyslovení nedůvěry vládě, avšak ODS i TOP 09 se budou mít na pozoru, aby se nedostaly do pozice Dzurindy a Sulíka.
Je rovněž třeba mít na paměti, že se česká vláda "nepoložila" na evropském sporu tak, jako se to stalo vládě slovenské, a česká politika zatím nemá svoji "Gorilu". Problémy Věcí veřejných se týkají dění uvnitř jedné strany napojené na jednu firmu, nikoliv složitého spletence sledování, nevyužitých důkazů a podivných politických her procházejících několika politickými stranami i státními orgány. Kauzu VV také neměl nikdo problém medializovat, což je rozdíl oproti Slovensku, kde se do Gorily domácím médiím nechtělo dlouho jít.
ČSSD, která nyní propagačně pochopitelně využívá úspěch Ficova Smeru – SD, není ve stejné situaci jako slovenská partnerská strana. Sice je v opozici, ale nemá populistického lídra, na jehož vládu by mnozí lidé rádi vzpomínali. Sociální demokracie navíc v ČR stále čelí konkurenci komunistů, kteří se na Slovensku nevyšplhali ani na jedno procento.
Z hlediska česko-slovenských vztahů přichází Ficův úspěch v době, kdy se předchozí přátelské vztahy mezi Nečasem a Radičovou zkomplikovaly ostrou kritikou slovenské premiérky vůči odmítnutí evropské fiskální úmluvy ze strany české vlády. Je zajímavé, že Fico již na nedělení tiskové konferenci zdůraznil svoje evropanství. Je přitom možné připomenout, že Evropská sociálně-demokratická strana před šesti lety suspendovala Smeru členství za tehdejší koalici s Mečiarovým HZDS a Slotovou SNS. Fico nyní může vychutnávat triumf i v tomto směru a ukázat evropským socialistům, že nakonec dokázal Mečiara i Slotu eliminovat z parlamentní politiky.
I když SNS zřejmě k parlamentním křeslům citelně chybělo jeden a půl procenta hlasů, které si v slovenském krajně pravicovém spektru vydobyla Kotlebova extrémní Lidová strana, je pád národovců důkazem toho, že vzestup krajní pravice není celoevropským trendem a navzdory popularitě Jobbiku ani trendem ve středovýchodní Evropě (již loni ostatně neuspěla ve Slovinsku Slovinská národní strana, která zde byla v parlamentu nepřetržitě od devadesátých let).
Slovenské volby prokázaly známý fakt, že v této zemi není příliš ustálený stranický systém a v jedněch volbách mohou "vyletět" zcela nové strany bez jasného ideologického ukotvení a historické návaznosti, které většinou brzy vyhoří a na jejich místě se objeví další. V tomto směru se slovenským volbám trochu podobaly volby v ČR v roce 2010, zvláště díky VV a Zemanovcům.
Další vývoj ke "slovakizaci" české politiky se však zatím nejeví jako pravděpodobná cesta. Skandál s VV bude pro mnohé voliče varující, Babiš sice se svojí novou stranou vzbudil mediální pozornost, ale širší základnu voličů zatím nemá, a jiné menší strany, jejichž preference stoupají, mají na rozdíl od slovenských létavic jasnější ideový profil, resp. alespoň zřetelně určitelnou pozici v rámci evropského politického spektra.