Poučky o nutném kompromisu nebo o hledání řešení napříč jsou sice líbivé, jenže jak chcete udělat kvalitní jídlo z tlustého bůčku a sušené šunky Jamon Iberico de Bellota dohromady na jednom talíři? Průnik politických řešení v době, kdy chybí ideje, může nastat ve své podstatě jen tam, kde vlastně o nic nejde. Nebo když si po dohodě líznou z veřejné smetany zúčastnění „napříč politickým spektrem“.

A jsme opět u soutěže idejí. Té soutěže, kterou v České republice u parlamentních stran ve skutečnosti jen těžko hledám. Ne nadarmo se, díky absenci idejí a (s)prosté touze po moci a prospěchu z přerozdělování hodnot vytvořených jinými, nevyhýbají kauzy žádné z těchto stran. Uzavřený kruh. Lobby – peníze na kampaň – očekávaný zisk podílu na moci a tím i podílu z veřejných peněz, který předčí náklady na kampaň. To je politika dnešních dnů. Ideje a výhradní užitek pro ty, kterým mají volení zástupci sloužit za jejich peníze, jsou v nedohlednu. Co je také důsledkem takového stavu?

Řešení problémů, nemá-li to být jen cesta jak uspokojit osobní či stranické krátkodobé cíle, musí být primárně postaveno na idejích. Ideje stanovují, kterým směrem se vydat. Jedině ideje, nikoli krátkodobý politický prospěch v podobě volebních hlasů a k tomuto prospěchu ohýbaný program, mohou zajistit vznik takových zákonů, které budou mít smysl a přetrvají. Přece musí být téměř každému jasné, že jednotlivé pilíře těch či oněch kroků a řešení, které nám jednotliví aktéři představuji, nejdou smíchat ku prospěchu všech občanů najednou. Jedny jsou založeny na svobodě a odpovědnosti jednotlivce za svůj život, zatímco ty druhé se opírají o povinnost pracovitých a úspěšných starat se o líné a neúspěšné. Ostatně to jen kopíruje stav společnosti. Jistě, mezi tím je ještě spousta politicky korektní mlhy.

Řada lidí má v diskusích potřebu připomínat nutný kompromis jako základ jakýchkoli řešení. Já říkám, že kompromis, jakkoli jistě není sprostým slovem, je v době politické korektnosti zhoubou všech dobrých řešení. Najít takový průsečík, který by udělal na jednom talíři dobré jídlo z tlustého bůčku a sušené šunky a v jedné sklence lahodný nápoj z krabicového vína a třeba portského Burmester Colheita 1985? To prostě nejde. Z toho může vzniknout vždy jedině šlichta a patok.

Jelikož jsem ve svém životě jednoznačně zastáncem svobody a odpovědnosti jednotlivce za jeho život a ne sdílené zamlžené kolektivní neodpovědnosti za cokoli, rovnou závěrem konstatuji, že političtí představitelé přerozdělování cizích hodnot by byli nakonec nadšení z realizace skutečně pravicových řešení. Umyli by si ruce před svými voliči, že za nic nemůžou, ale snažili se, zatímco ve skutečnosti by jejich představitelé předli blahem, že tu „špinavou práci“, jejíž důsledky jako jediné mohou zajistit skutečnou a žádoucí přirozenou prosperitu a ne umělé dotované socialistické plánování na dluh, někdo udělal. Dokud ideje v české politice nebudou a voliči za ně nezačnou bojovat, budeme dál nuceni řídit naše životy podle paskvilů, které se schovávají za plášť nutného kompromisu. Žít v legislativní smršti šlicht a patoků. Za takového stavu nebudeme mít nikdy příležitost zjistit, které směry jsou přínosem, a podle toho se rozhodnout v době následné. Hádky a boj o pomyslný politický střed (který nepovažuji za nic jiného, než obdobu piva, novin na gauči a následné chrápání u zrnící televize) nás budou provázet dál každým dnem. A v té mlze budou dál naše společné peníze používány v rozporu s dobrými mravy.

P.S. Mimochodem, neslyšel jste někdo nějaké novější zprávy třeba z kauzy Bartáka?

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora