Vláda vydává připravované změny v zákoně o dani z příjmu za zavedení patnáctiprocentní rovné daně, kterou měla ve svém volebním programu nejsilnější strana této vlády – ODS. Zároveň prý „příliš neklesne“ progresivita zdanění: ti, kteří hodně vydělávají, budou stále platit procentuálně více než ti, co berou málo. To je ústupek menším koaličním stranám, lidovcům a zeleným.

Na první pohled je v tom rozpor. O patnáctiprocentní daň samozřejmě nejde. U zaměstnanců (kteří tvoří 85 procent všech daňových poplatníků) má totiž být uplatněna na superhrubou mzdu, tedy na mzdu před odečtením sociálního a zdravotního pojištění. Efektivní sazba daně tedy bude činit celkem 23,3 procenta.

Ale ani tato daň není rovná pro všechny. Progresivita celkového efektivního zdanění (tedy daň z příjmu plus povinné pojistné) se prakticky vůbec nezmění. Každý daňový poplatník by získal čtyřikrát větší slevu na dani (konkrétně 2070 korun namísto dřívějších 600). Díky tomu by na změnách nikdo neprodělal, ale ani příliš nevydělal – více než 500 korun měsíčně by přibylo pouze zaměstnancům s dnešní hrubou mzdou nad 36 000 korun, již pobírá pouze 9,3 procenta zaměstnanců. U lidí, kteří pobírají 10 000 až 50 000 měsíčně (do této kategorie spadá 90 procent zaměstnanců) by se progresivita zdanění „snížila“ o 3,2 promile. To je možná zajímavá hodnota, pokud jde o hladinu alkoholu v krvi, ale nikoli při daňové reformě.

U poplatníků s dětmi (třetina zaměstnanců) by byla situace ještě horší – progresivita zdanění by dokonce vzrostla téměř o polovinu (přesně o 44,5 procenta)!

Z toho všeho je více než zřejmé, že vládní reformní „batoh“ žádnou skutečně rovnou daň nepřináší.

Přitom neplatí tvrzení, že podoba reformy je diktována ekonomickou situací. Například Slovensko realizovalo v roce 2004 reformu mnohem hlubší (snížení progresivity ve srovnatelné oblasti činilo celých 26 procent!), i když tehdy bylo v situaci obtížnější, než v jaké jsme nyní my. Před reformou tam byl nižší růst, vyšší nezaměstnanost a také podstatně (o deset procentních bodů) vyšší poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu.

Dodejme, že dnes má Slovensko podíl veřejného dluhu na HDP shodný jako Česká republika.

Podobným směrem jde nový návrh schválený poslaneckým klubem ODS, který jde dál než vládní „batoh“. Navrhuje jednotnou sazbu daně pro fyzické a právnické osoby ve výši 19 procent. Také chce snížit daně pro právnické osoby ne postupně, ale skokově z 25 na 19 procent již od 1. ledna 2008. Toto opatření přesně kopíruje úspěšný slovenský model.

Návrh poslanců ODS si zachovává sympatické rysy rovné daně: znamená nutně zjednodušení daní (zrušením řady dalších výjimek), bonus i pro střední třídu (vydělá na něm mnohem širší vrstva poplatníků) a obsahuje prorůstové impulzy (přilákání nových investorů a zmenšení podílu aktivních a schopných firem, které odcházejí).

Neschválení uvedeného návrhu ODS by vyslalo závažný signál: zatímco požadavky menších koaličních stran vláda plní (například „zelené daně“, dvě sazby DPH, avizované ústupky ve zdravotnictví...), názory strany, která získala největší podporu veřejnosti, jsou přehlíženy. Neschválení by tedy znamenalo nejen pohrdání názory a požadavky ODS, ale také poměrně výrazné části voličů.

To vše by, podle mého názoru, měli mít koaliční vyjednavači na dobré paměti. Na jedné misce vah je totiž koaliční soudržnost, na druhé sliby dané voličům i sliby z programového prohlášení vlády. Ty nemůže žádný odpovědný politik přehlížet. A já bych si rád odpovědného politika považoval i po skončení tohoto horkého politického léta.

MfD, 29.06.2007

Autor je poslanec za ODS