V říjnu 2005 otiskly Hospodářské noviny rozhovor s generálním ředitelem společnosti ABL a finalistou soutěže Manažer roku Vítem Bártou. „V novinách se objevilo i vaše motto: Ze dvou variant vyber tu třetí. Co si pod tím může člověk představit?“ optaly se HN. „Tímto heslem se řídil Napoleon. Jde vlastně o pochopení, že vždy existuje nějaká varianta, kterou ještě protivníci neznají. Na základě ní se vítězí. Platí to i v podnikání,“ objasnil Vít Bárta. O politice tehdy ještě nehovořil.

Těžko říci, zda přednáška s powerpointovou prezentací, kterou ministr dopravy Vít Bárta předvedl v sobotu 22. ledna 2011 v kavárně Louvre, byla onou „třetí variantou“. Každopádně se snažil celou věc smést ze stolu jednak dílčím výpadem (žaloba na MF Dnes), jednak kouřovou clonou vyvolanou detailním rozborem některých skutečností, jednak faktickou degradací detektiva Pertlíčka na pouhého najatého žoldáka, na něhož nemohl generál Bárta ze své strategické výšiny dohlédnout (a nenese za něj tudíž odpovědnost). Věcný rozbor celé kauzy Praha 11 není cílem tohoto komentáře, ostatně to, zda Petr Nečas přijme Bártovo vysvětlení, záleží především na jeho vůli udržet stávající koalici pohromadě.

Od vstupu Víta Bárty na politickou scénu v rouše Věcí veřejných neutuchají spekulace na téma, co tím vlastně sleduje a o co mu vlastně jde. O převzetí ministerstva vnitra a o využití takto získaných možností k rozšíření soukromého podnikání v oblasti bezpečnosti, zejména pak pro agenturu ABL? Nejspíše ano, o čemž svědčí i urputnost, s jakou VV usilovaly o pád policejního ředitele Martinů a jeho nahrazení svým člověkem. Evidentně šlo o záležitost, kvůli níž „veverky“ neváhaly riskovat pád vlády a rozbití celé vládní koalice. Avšak nejedná se spíše o sice významný, ale přece jen dílčí cíl? Ostatně, cožpak by se Napoleonův ctitel Bárta spokojil pouze s dobytím vnitra?

Začátkem roku oznámil odchod z NERV a přestup k VV renomovaný ekonom Pavel Kohout. Prý zjistil, že ODS je pro něj „vyřízená“. Po pár dnech se jako kandidát VV ocitl v dozorčí radě vznikajícího aeroholdingu, sdružujícího ČSA a Letiště Praha. Není těžké odhadnout, že kauzalita tohoto případu byla obrácená, než jak se mohla (měla) mediálně jevit. Tedy nejprve „lano“ od Víta Bárty, pak teprve výrok, patrně součást „dealu“, o vyřízenosti ODS.

Samozřejmě, ODS opravdu není v nejlepší kondici. Petr Nečas sice při svém nástupu do jejího čela oznámil úmysl stranu očistit, je však otázkou, zda má rakovina, dosud vystupující pod značkou ODS, ještě vůbec nějaké tělo. Zda míra provázanosti politiky a byznysu nepřekročila hranici, odkud už není návratu – návratu k relativně slušné pravicové straně postavené alespoň zčásti na idejích a programu. Vždyť o koho se má vlastně Petr Nečas opírat? O Pavla Drobila? To už nejde.

ODS pořád disponuje poměrně početným kmenovým elektorátem, který ji však volí spíše ze zvyku či z nostalgie. Tato podpora tudíž stojí na hliněných nohou. A stranické finance pak závisejí na tom, co ODS táhne ke dnu – na provizích od spřízněných podnikatelů. Tyto vazby však Vít Bárta zdá se plánovitě osekává, byť ho k tomu nutí i špatný stav státní pokladny. Přiškrtil stavbu dálnic v celé republice, a nedávno dokonce provedl čistku na Ředitelství silnic a dálnic v Ústeckém kraji, tedy v české Sicílii. Přistřihl křídla nejen kmotrovi ODS Patriku Oulickému, ale též kmotrovi ČSSD (a dcery Jiřího Paroubka) Petru Bendovi. Pomohl tak i Michalu Haškovi k zisku důležité ústecké nominace pro březnový sjezd sociálních demokratů.

Vít Bárta nepochybně rozehrává širší (a vysokou) hru. Pokud bude dále úspěšný v oslabování ekonomického zázemí ODS, může ji skutečně „vyřídit“ a provést to, čemu se v obchodním světě říká „nepřátelské převzetí“ firmy. Nemusí jít o firmu celou, Vítu Bártovi může postačit nějaké to stranické křídlo, či – v žargonu vojenském i v žargonu organizační struktury ABL vyjádřeno – divize.

Boj s korupcí, hlavní politické heslo VV, se k tomu náramně hodí. „Skupina kapsářů dokáže snadno vyvolat nepozornost vytipovaného člověka. Například ho upozorní na zašpiněný kabát, využije jeho nepozornosti a ukradne mu tašku,“ popsal Vít Bárta v prosinci 2007 v deníku Blesk, ještě jako šéf bezpečnostní agentury, jeden z kapsářských triků. Sám jako by vůči ODS dosud postupoval dle podobného scénáře: upozorní na zašpiněný kabát (na korupci), získá tím pozornost a přízeň veřejnosti a protivníka zbaví finančního zázemí (čili: ukradne mu tašku).

ODS pochopitelně nehodlá prodat kůži lacino, a i ona útočí na soka Bártu pomocí osvědčených mediálně kapsářských fíglů. V rámci koalice tak od začátku zuří válka, jejíž výsledek je pochopitelně nejistý. Až v budoucnu uvidíme, jestli Vít Bárta v těchto dnech stál před Slavkovem, před Borodinem nebo před Waterloo.

LN, 24,1,2011

Autor je politolog