Možnost, že trojkoalice dostane v parlamentu důvěru, je poměrně reálná. Poslanec Melčák nebo další přeběhlíci vládu nepodpoří, ale mohou umožnit její vznik svou nepřítomností.
Vznikající trojkoaliční vládu označuje ODS za reformní. Na možnost reforem je třeba se podívat z pohledu personálního i z hlediska vztahů uvnitř vznikající koalice. Pominout nelze ani varianty opoziční politiky.

S Tlustým a bez Tlustého

Chce-li vláda dělat reformy, je zcela klíčové, kdo bude sedět na postu ministra financí. Ten musí být motorem reforem, musí mít autoritu. Ministr financí může být možná reformní dvojkou, v tom případě musí ale existovat vlivný místopředseda vlády pro reformy se silnými pravomocemi.
Potíž je v tom, že takové lidi ODS prostě nemá. Architektem reforem byl ministr financí Vlastimil Tlustý. Jenže jeho pozice uvnitř ODS oslabila a zevnitř strany je slyšet, že Topolánek Tlustého znovu na postu ministra financí nechce.
I kdyby Tlustý ve svém křesle zůstal sedět, jeho autorita dost oslabila, i díky rozporuplné roli ve věci arbitráže s Nomurou. A při schvalování rozpočtu se Tlustému v parlamentu zcela rozpadla disciplína a zavládl marasmus. Mimochodem: bude-li Tlustý zařazen mezi obyčejné poslance, nezačne tento ambiciózní sólista uvnitř ODS zlobit? Nestane se Topolánkovým Melčákem?
Jaký jiný člověk z ODS je adeptem na post ministra financí? O žádném nevíme, ale samozřejmě je možné, že se v útrobách strany skrývá nějaký reformní vůdce.
Že by dostali ministra financí zelení, je vyloučeno, navíc stejně nemají připraveného kandidáta. Horkým kandidátem na post šéfa státní pokladny je prý Miroslav Kalousek. Ale není jisté, že Jiří Čunek bude chtít pustit nejmocnější ministerstvo ve státě bývalému šéfovi své strany. Jenže ani lidovci nemají lepšího politického kandidáta na tento post. A když Kalousek ministra nedostane, nebude zlobit on?
Pro ekonomické a fiskální reformy budou klíčoví ministři sociálních věcí, školství, průmyslu, zdravotnictví, místního rozvoje, spravedlnosti. Topolánek si ale nemůže ponechat každého ministra, když slíbil koaličním partnerům polovinu křesel.

Vztahy uvnitř koalice

Pak jsou tu budoucí vztahy uvnitř koalice. Jiří Čunek prohlásil při svém zvolení předsedou strany, že lidovci chtějí klást větší důraz na sociální politiku. Máme-li to brát jako posun doleva, je zjevné, že lidovci budou hrát v koalici roli změkčovače reforem nebo brzdy v podobě věčného rýpala.
Nabídka ODS vůči menším koaličním partnerům (polovina křesel) je poměrně velkorysá a především Martin Bursík toho využívá. Vystupuje velmi agilně a iniciativně. Sleduje-li člověk jeho mediální vystupování, má pocit, že premiérem bude on. Zdá se tedy, že bude-li koalice reformní, budou to spíše reformy zelené než takové, které by ladily oku ekonomických liberálů z ODS. Zde se rýsuje další zdroj konfliktů. Bursíkova agilnost začne brzy lézt "starým kádrům" v ODS na nervy.
Vztah lidovců (sociální konzervatismus-postoje typu "třikrát a dost") a zelených (sociální liberalismus, důraz na lidská práva) bude z hlediska soudržnosti koalice další velký problém.

Jak nesmiřitelná je opozice

Není jistě vinou ODS, že Jiří Paroubek začal schvalovat zákony s komunisty a že se prohlašoval (a to ještě dlouho po volbách) za hlavu kompaktního, stovkového, levicového bloku. Jisté ale je, že takový Paroubek začal ODS vyhovovat, takového si žádá. Možnost velké koalice se nerozpadla kvůli reformám, ale především proto, že krotkého, kooperativního, konsensuálního (či snad dokonce proreformního?) Paroubka ODS nechce.
Topolánek vsází na to, že Paroubek bude znovu nabubřelý, arogantní, protireformní, spolčený s komunisty, aby proti němu mohla osvědčeně mobilizovat.
Vrátí se ale "polepšený" Paroubek rychle do svých starých bot? To je právě ta velká otázka. Zatím - i po pádu velké koalice - vystupuje nezvykle krotce. Podle všeho si svou strategii teprve rozmýšlí. Každopádně: vyhlásí-li Paroubek nulovou toleranci, trojkoalice v parlamentu žádné reformy neprosadí. Bude-li opozice kooperativnější, možná se sem tam něco povede, ODS by pak ale ztratila z hlediska volebních zisků užitečný protiparoubkovský osten. Sama ODS se také musí rozhodnout, co jí tedy váží víc.

HN, 20.12.2006