Šikanují média Mirka Topolánka, když informují o detailech jeho soukromých či pracovních cest? On sám si to myslí, a ve středu proto přečetl žurnalistům seznam všech výhod, na které má právo. Zároveň je upozornil, že z mnoha premiérských prebend využívá tak třetinu. Jak ohleduplné! Ale dříve, než se rozpláčeme dojetím, je na místě otázka: Proč je vlastně nevyužívá všechny?

Odpověď zní: protože česká politika trpí zvláštní kombinací vidláctví, populismu a pokrytectví. Není to Topolánkovo specifikum, ten jev pozorujeme už od počátku devadesátých let. Dostanou-li se politici k moci, s níž jsou spojena nějaká privilegia, konzumují je na počátku s demonstrativní neochotou. Jako by chtěli ukázat, že nešli do politiky pro dobré bydlení či auto s majáčkem, ale z vnitřní potřeby konat veřejné dobro.

Houby! Dříve či později si začnou všech svých výhod užívat, byť to voličům samozřejmě vysvětlí objektivními důvody: potřebami protokolu, bezpečnostními pravidly a tak dále. Neřeknou, že nebydlí v Kramářově vile proto, že je to -navzdory pohledu zvenčí - ve skutečnosti mizerné bydlení. Ne, budou to prezentovat jako svou skromnost.

Až já budu předsedou vlády... Chování politiků je určeno zákony a zvyklostmi. Zákony jsou v Česku velkorysé, což dokumentuje i Topolánkem přečtený seznam. Zvykem je pak ten výčet pokrytecky a populisticky seškrtat, čímž se na odiv vystaví vlastní skromnost. Podívejte, žijeme jako vy!

Ale když se náhodou premiér trochu rozvášní a zaletí si na fotbal speciálem, vytáhne zákony.

Podívejte, mám na to právo!

Jistě jsou země, kde zákony i zvyk říkají, že politika je civilní zaměstnání.

Například ve Skandinávii premiéři běžně bydlí ve svých bytech a používají veřejnou dopravu.

Ale v mnoha zemích (zřejmě ve většině) má politika honosnou, někdy až monarchistickou formu. Je nemyslitelné, aby americký prezident bydlel jinde než v Bílém domě.

A když si vrtulníkem s doprovodnými stíhačkami zaletí na golf do Camp Davidu, nikoho nenapadne o tom ani mluvit. Natož psát do novin.

Topolánek se mýlí, že novináři píší na objednávku. Ale tuhle hloupost říkal i jeho předchůdce Paroubek. Zprávami se stávají události podle své důležitosti, nezvyklosti či zajímavosti. Politici sami udělali ze své poživačnosti téma - tím, že když byli v opozici, tak své kolegy u moci kritizovali a svým voličům slibovali, že oni se budou chovat jinak. Nebudou.

Pamatuji se, jak jsem na jaře roku 1995 doprovázel jako novinář tehdejšího šéfa opozice Miloše Zemana na sjezd evropských socialistů do Lisabonu. Letěli jsme turistickou třídou a on mi vykládal, že až se stane premiérem, nebude nikdy cestovat žádnými speciály, ale pouze byznys třídou v běžných leteckých linkách.

Rozdíl mezi šéfem opozice a vlády se tak smrskl na pouhých třicet centimetrů, které má ten druhý v letadle víc na nohy. Ale jistěže Zeman tenhle svůj plán nedodržel. Dokonce se jednou nechal vozit po Česku vrtulníkem a pak vykládal, že ty stroje musí létat stejně, takže je jedno, jestli vezou jeho nebo pytel písku. Typická česká výmluva.

Dokud se politici budou trumfovat, jak málo svá privilegia využívají, ale zároveň se jich nikdy nevzdají, bude to pro média pokaždé zpráva. Vadí to Topolánkovi? Tak ať navrhne a prosadí jejich zásadní omezení. Opravdu musíme mít vládní letadla a ministři nemohou používat linkové spoje? A opravdu potřebují státní funkcionáři auta s majáčky? Vždyť pro naléhavé případy mohou dostat policejní doprovod a jindy ať jezdí v běžném autě se šoférem. Rázem pak novináře přestane zajímat, zda Topolánek spěchal na tenis dvěstěkilometrovou rychlostí jako premiér, či jako soukromá osoba.

Může to jít i jednoduše Stejně tak by se měl zjednodušit způsob odměňování zákonodárců. Systém náhrad, odměn a tu daněných a onde nedaněných částek je neúměrně složitý. Jenže to je právě účel! Ať raději každý poslanec dostane jednu danou sumu, třeba i hodně vysokou, a platí si z ní všechno. Ať si ji do haléře utratí podle svého. Chce raději golfové hole než špičkový notebook? Má je mít! Ale odpadnou vysilující a trapné skandály, že ten si platí jako asistenta manželku a ten druhý má zase kancelář v domě švagra.

Voliči nejsou primitivní závistivci. Chápou, že politika není levná a že její špičky nás budou něco stát. Klíčem k dobrému pocitu není to, jestli politici konzumují hodně, nebo málo. To nedokážeme odhadnout. Klíčem je jednoduchý, transparentní systém. Jakmile bude zaveden, odpadne devadesát procent kauz podobných těm Topolánkovým. Jistě, jsou únavné a pitomé. Ale právě Topolánek s tím může něco udělat. Na rozdíl od novinářů.

Nechci od premiéra slyšet, zda požívá devadesát procent či třetinu svých privilegií daných zákonem. Ať využívá všechna. Já jen chci, aby ten zákon byl srozumitelný, rozumný a aby si ho politici dokázali obhájit. Chci mnoho?

LN, 4.7.2008

Autor je novinář