Koalice Lidovců se Starosty má na trhu šanci, pokud volební trh už není jinde

Poté, co KDU-ČSL uzavřela „registrované partnerství“ s hnutím Starostové a nezávislí (STAN), v myslích mnoha lidovců se možná proměnila numerická symbolika. Satanovo číslo 666 se přetočilo na 9.99 neboli procentní hodnotu výsledku, který by znamenal, že koalice, do níž vkládají velké naděje, zůstane těsně před branami sněmovny. A byť jsou „stananisté“ sekulárnějším partnerem z dvojice, uvedené číslo („baťovskou cenovku“) vnímají asi dost podobně.

Partnerství lidovců a Starostů se rodilo dlouhou dobu. (Velké písmeno u Starostů je zde opravdu nutné, neboť počet obcí v ČR přesahuje 6000 a zdaleka ne každý starosta je ze STAN; členů STAN bylo k loňskému srpnu 106, registrovaných příznivců pak 1348.) A po celou dobu těhotenství i porodu odráželi jeho příznivci námitky skeptiků poukazem na údajný synergický efekt i výsledky z krajských voleb. Synergický efekt sice nelze vyloučit – oponovali skeptici –, ale ani automaticky očekávat a krajské volby jsou zkrátka jiná liga, jelikož voliči v nich projevují větší ochotu hlasovat pro regionální subjekty a dostavuje se jich méně než k volbám do sněmovny.

Síla a slabost před voličem

Aliance je nesporně pro oba partnery potenciálně výhodná, poněvadž lidovci jsou silní na Moravě a slabí v Čechách, kdežto u Starostů je tomu zhruba obráceně. (Zhruba, vždyť třeba Moravan Gazdík byl přesazen na pražskou kandidátku coby její lídr, tedy do jiného biotopu.) Lidovci navíc dlouhodobě – především v Čechách – uplatňují strategii vytváření různých forem koalic v krajských a komunálních volbách, což přináší své výsledky. Vztah se STAN jim dodává též nový make up, pod nímž se mohou snáze tvářit, že poslední čtyři roky strávili jinde než ve vládní koalici s Andrejem Babišem.

Hnutí STAN by se do parlamentu samostatně asi nedostalo, čili nějaká forma svazku s někým silnějším pro něj znamená životní nutnost. Na společnou hromádku může přinést jisté ukotvení v místní i celostátní politice a – zejména díky svému jménu – též image neideologických hledačů a nalézačů věcných řešení na komunální úrovni, což je u obyvatelstva populární. Ostatně starostové (s malým s) a obecní zastupitelstva se v průzkumech těší největší důvěře ze všech politických institucí – 60 a více procent.

Nicméně vše výše zmíněné popisuje pouze potenciál a předpoklady. O konečném výsledku rozhodne až reálný politický zápas, kde se ony dispozice mohou, ale také vůbec nemusí naplnit.

K hlavním slabinám „Lidostanu“ každopádně patří slabý leader (leadeři). Bělobrádek ani Gazdík nejsou vůdci strhávající z tribun davy. I jejich stylizace do odrostlých skautů v klipu Filipa Renče je vlastně trefná, leč problém spočívá v tom, že režisér ani objednavatelé klip nemysleli coby vtip. A dva slabší nemusí dát dohromady silného, určitě ne v politice.

Slabšího leadera by však mohl vyvážit silný program. Hlavně ten reálně prezentovaný voličstvu, nemyslím nějakou brožurku pěkných frází a vzletných vizí. Nicméně Bělobrádek s Gazdíkem dosud prezentovali převážně jen vůli a odhodlání a též nabídku alternativy vůči Babišovi. V současné situaci a vzhledem k pevnému jádru lidoveckých voličů by i to mohlo stačit na překonání 10% laťky, dlouhodobě je ale nutné stavět na bytelnějším gruntu.

Ale kdo je tady volič

A zde může nastat problém, jehož obrysy naznačuje průzkum, který v zemích visegrádské čtyřky provedla pro americký Mezinárodní republikánský institut agentura Ipsos. Víc než čtvrtina obyvatel ČR údajně věří, že Rusko brání naše „tradiční hodnoty“, rodinu, víru či morálku. A naopak 40 procent Čechů vnímá Evropskou unii jako instituci, jež tradiční hodnoty potírá. Podobně se vyjádřili i dotázaní v dalších zemích.

Není cílem tohoto komentáře zmíněná data věcně rozebírat, pro politiku postačí, že patrně jde o sílící názorový proud ve společnosti. Jeho mluvčím se možná hodlá stát i Jiří Čunek, který si pro tuto roli už dlouho připravuje půdu. Zřejmě cítí volební potenciál minimálně 25 % pro nějakou domácí variantu polského Práva a spravedlnosti či maďarského Fideszu. A asi mu půjde odhodlaně naproti, nehledě na výsledek „Lidostanu“. Neboť i pokud ona nejistá koalice uspěje, může její parlamentní klub snadno rozlomit konfliktní linie euroliberalismus kontra tradiční hodnoty.

Avšak podobný osud může potkat i jiné parlamentní kluby. A uvedená konfliktní osa představuje výzvu rovněž pro hlavního zdejšího apoštola „neideologického fachmanství“ Andreje Babiše. Vývoj ve světě bude asi více nutit k ideovému (ideologickému) vymezování, přičemž nyní lze jen obtížně předvídat, jak konkrétně tento trend ovlivní domácí politickou scénu. Pokud výrazně, je koalice KDU-ČSL se STAN vlastně již zastaralý projekt a smát se bude spíše Čunek.

Autor je politolog

LN, 3.6.2017