Zatímco předseda ODS Mirek Topolánek vystoupil na listopadovém kongresu strany s jasnou představou budoucího jednání o vládě, šéf KDU-ČSL Jiří Čunek na prosincovém sjezdu o povolební roli lidovců neřekl téměř slovo. Přesto hravě porazil své tři protikandidáty. Moravští a pražští lidovci se domluvili, že potřebují razantního politika a bylo vymalováno. Čunek vyhrál v prvním kole volby.

Dohody regionů fungovaly i ve volbě stranických místopředsedů. Až na jedno jméno zvolili Čunkovi delegáti sjezdu všechny politiky, které si předtím ve svém projevu vyžádal. Zvláštní je, že své setrvání v čele strany tím podmínil, což u předsedy, zvláště když v této funkci začíná, nebývá zvykem. Pověstný konzervativismus zřejmě nechali 9. prosince lidovci doma.

I když tedy Čunek nepředložil sjezdu jasnou vizi dalšího postupu ve vztahu k vládě, do jednání o ní se pustil vehementně. Tu se nechal slyšet, že nejlepší by byla koalice s ODS a ČSSD. Když dala ODS zpátečku, hned zpochybnil možné „přeběhlíky“, aby vzápětí začal uvažovat o letní trojkoalici ještě se zelenými a s „konstruktivními“ poslanci opozice. Zkrátka prokázal obratnost praktika, který se nenechá zaskočit žádnou výzvou okamžiku.

Širší vedení strany mu zatím nijak neodporuje. Zatím. Čunek totiž nastoupil strastiplnou cestu, kterou si dosyta vychutnal Topolánek po svém zvolení v roce 2002, kdy se stal předsedou ODS jako senátor. Čunek má sice v grémiu předsedkyni poslaneckého klubu Vlastu Parkanovou, ale zrovna tato politička nepatří do okruhu jeho „nejbližších“ stranických kolegů. Až budoucnost ukáže, jak budou lidovečtí poslanci k Čunkovým krokům loajální.

A v grémiu KDU-ČSL také netkví Čunkova síla. Vedle Parkanové má Čunek po svém boku náměstka Pardubického kraje Romana Línka. Ten byl už v grémiu Kalouskově a dosud se jako člen stranického vedení příliš výrazně neprojevil. Dalším Čunkovým člověkem je jihomoravský hejtman Stanislav Juránek. Zvláštní to úkaz mezi křesťanskými demokraty. Člověk, který uvěřil tomu, že ho chce populární poslanec a v té době první místopředseda strany zavraždit! Vedle něho mladý a neznámý křesťanský demokrat David Macek a předseda pražské oblastní organizace KDU-ČSL, která totálně propadla ve sněmovních volbách, Marián Hošek.

Nicméně úměrně rychlosti, s jakou se ještě v létě neznámý starosta Vsetína dostal do čela lidovců, se Čunek vrhá do vrcholného politického dění. Ani reptání zelených, že Čunkovo řešení rómského bydlení nebylo zcela košér, novému šéfovi lidovců očividně nedělá těžkou hlavu. Překážky přeskakuje s lehkostí dítěte, které si možný pád a zlomené nohy nepřipouští z toho prostého důvodu, že si je na základě svých zkušeností neumí vůbec představit.

Totální prohru, kterou utrpěli lidé spojení s předchozím vedením lidovců, nesli poražení na sjezdu s nebývalou důstojností. Čunek si tedy na svízele při svém nástupu na lidovecký trůn, s výjimkou teatrálního výstupu místopředsedy Juránka, který měl samozřejmě patřičnou mediální odezvu, nemůže stěžovat. I podle posledního dění v KDU-ČSL se zdá, že má nový předseda silnou podporu. Pokud dovede lidovce uspokojivě do vlády, může se podpoře těšit i nadále. Horší situace ale může přijít, když se vláda lidovcům nepodaří. To ovšem platí pro Čunkovy spolustraníky. Jak na revoluci v KDU-ČSL budou reagovat její voliči, to je úplně jiná písnička, na kterou si bude muset předseda Čunek pořídit speciální píšťalku.

(Psáno pro Česká média)