Neviditelný pes

POLITIKA: Setrvačnost

21.1.2014

Setrvačnost je vlastnost hmotných těles, která se snaží setrvat v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu v případě, že na těleso nepůsobí žádná síla nebo síly jsou v rovnováze. Přitom čím větší hmotnost má těleso, tím větší setrvačnost vykazuje.

Představíme-li si jako ono "hmotné těleso" člověka a za jeho "hmotnost" dosadíme velikost jeho majetku, společenské postavení, prestiž, pak analogicky lze předpokládat, že čím "hmotnější" člověk, tím větší setrvačnost (udržení si klidu, pohybu) lze u něj předpokládat. Samozřejmě – pokud nepůsobí žádné síly. Nebo pokud jsou tyto síly v rovnováze.

Víkendový kongres ODS jsem sledoval nepříliš pozorně. I tak jsem zaregistroval vliv vnějších sil na setrvačnost dosud velmi hmotných funkcionářů ODS. Byť ty síly (skandály a následný velký odliv voličů ODS) nevyvolali přímo oni konkrétní funkcionáři, vliv těchto sil na jejich osobní setrvačnost se projevil zásadně.

Zejména paní Němcová byla velmi rozhořčená ze svého volebního výsledku, když z více než 500 delegátů kongresu jí ve volbě předsedy ODS dalo svůj hlas jen 66 delegátů. Pan Pospíšil nelibě nesl, že nebyl zvolen ani prvním, ani řadovým místopředsedou. Oba může utěšovat, že setrvačností stále ještě jedou (dojíždějí?) coby poslanci. I v parlamentu jsou sice významné pozice a funkce ztraceny, ale úplný osobní krach vypadá přece jen jinak.

Překvapivě zmíněné síly nepůsobí na obdobně hmotné funkcionáře stejně. Síly způsobující odliv voličů ODS překvapivě nepůsobí na klid a setrvačnost pánů Zahradila a Tošenovského. Oba jsou výraznými tvářemi ODS od jejího vzniku. Nejen, že nepředvedli, jak by mohlo vypadat "nesení politické odpovědnosti" za vývoj situace ODS na politickém trhu. Naopak. Kandidovali na vysoké stranické funkce. A uspěli.

Může to sice být jejich labutí píseň. Možná pánové Zahradil a Tošenovský jen zahájili svou poslední politickou etapu. Možná z pozic europoslanců brzy spadnou jen na ty - nově získané - pozice místopředsedů ODS. A po dalším kongresu ODS možná odejdou do zapomnění.

Zřejmě se tak ale nestane. Oba pánové, nově místopředsedové, si jistě pohlídají, aby na kandidátce ODS pro eurovolby zaujímali zvoleníschopná postavení. Tedy na prvním a druhém místě kandidátky. A to by, i přes procentuálně pouze jednocifernou přízeň voličů ODS, na opětovné zvolení do europarlamentu stačit mělo.

Paradox euroskeptické ODS: paní Němcová či pan Pospíšil, tedy jediní z čelných funkcionářů působících doma a nesoucích bezprostředněji kůži na trh, kteří obstáli bez osobních skandálů a udrželi si slušnou přízeň voličů, padli. Utrpěli výprask, jsou jen řadovými straníky. Setrvačně dojíždějí. Naproti tomu pánové Zahradil a Tošenovský (z pohledu příjmů výrazně hmotnější předáci ODS) si díky "ukrytí" v Bruselu - v europarlamentu, v němž dosáhli neznámo jakých úspěchů - setrvačnost svého klidu a pohybu nejen zachovali, ale možná i zrychlili. Skoro to vypadá, že ODS z neznámých důvodů posílala své nejlepší do europarlamentu. A v domácí politice působilo jen béčko ODS.

Je jen shodou okolností, že mne k výše uvedenému zamyšlení inspiroval právě aktuální kongres ODS. Podobně jsem se, v podstatě kdykoli, mohl zamyslet nad setrvačností postavení komunistů ve společnosti a v politice. Nebo třeba nad setrvačností politiků ČSSD - po volbách a následném puči. Či setrvačností nynějšího pana presidenta a vlivem jeho fanklubu SPOZ na recyklaci šťastného důchodce. Atd. Atp.

Nad tím se ale, chcete-li, už zamyslete sami.

V Liberci dne 19.1.2014



zpět na článek