Jestli něco nemají politici před volbami rádi, jsou to otázky, s kým budou po nich vládnout. Většinou se omezí na odmítnutí spolupráce s komunisty, případně i s krajní pravicí. Uniknout se tomu snaží ČSSD, když místo o stranách hovoří o podmínkách spolupráce, jimiž jsou demokratický profil partnera, proevropské směřování České republiky a realizace sociálně demokratického programu. Kdo se v tom najde, má šanci.

Kdyby dopadly volby podle aktuálních průzkumů, nejednalo by se o sestavování příštího kabinetu v Lidovém domě, nýbrž na pražském Chodově v ústředí hnutí ANO. Většina agentur mu věští plus minus třicet procent hlasů.

Budou-li jeho soupeři slabí, Andreji Babišovi by nemuselo dělat problém obsadit kolem osmdesát mandátů. A kdyby se do Sněmovny nedostal svazek lidovců se Starosty a nezávislými, naznačují někteří analytici hypotetickou možnost, že by ANO utrhlo nadpoloviční většinu z dvou set křesel.

Kdo půjde s ANO?

Každopádně se jako velmi reálné jeví, že na podzim nepůjde sestavit většinovou vládu, v níž by nebyli babišovci nebo komunisté. Protože KSČM je pro pravici čertem na zdi, čemuž se při výrocích jejích představitelů nelze divit, Babiš tvrdí, že se jí také štítí, a od ČSSD se vědomě odlišuje zahraniční politikou, zůstane zřejmě i letos na ocet.

S ANO to je složitější. Jednoznačně si s ním nechce zadat TOP 09. Pro Miroslava Kalouska to je téměř boj na život a na smrt, takže se mu dá věřit. ODS říká, že s Babišem do Strakovky nevleze. A protože se podle ní ANO rovná Babiš, tak vylučuje holport i s hnutím jako takovým.

Starostové jsou zdrženlivější a lidovci se vymlouvají, že spolupráci s jejich předáky Pavlem Bělobrádkem a Marianem Jurečkou odmítl sám Babiš, takže se není o čem bavit. Sociální demokraté se rozhodnou po volbách.

Programově pružné hnutí

Kdo si k těmto stanoviskům připisuje počty poslanců, jaké zrcadlí průzkumy, musí uznat, že se v říjnu ocitneme před hádankou, u níž snadněji odhadneme možnosti, jak nedopadne, než dopadne. Protibabišovskou koalici by nešlo bez komunistů slepit. Navíc se nezamlouvá ani sociální demokracii, jejíž voliči jsou stále na TOP 09 a ODS nabroušení kvůli politice minulých kabinetů.

Zůstávají dvě možnosti. Tou první je rýsování variant menšinových vlád. Umožnit vznik nějaké ve Sněmovně a pak ji občas podporovat či nepodporovat je model, který by mohl pravici s levicí, možná i včetně komunistů, usmířit.

Spíš se ale dá čekat, že menšinové vládnutí by zkusilo ANO. Jelikož je programově pružné, ústupky by dokázalo vyjednat. Ekonomickými prioritami by bylo přitahováno k pravici, ovšem umělo by se domluvit i se současnými koaličními partnery.

Dostihnout Babiše

Prezident Miloš Zeman nepokrytě fandí Babišově vládě, jež by se opírala o sociální demokracii. Kvůli tomu by jistě ochotně oprášil i koncept opoziční smlouvy, kterou sám coby šéf ČSSD v roce 1998 uzavřel s předsedou občanských demokratů Václavem Klausem. Prostě takové to klasické „něco za něco“, jež vedlo k úpadku důvěry lidí v politiku.

Druhou cestou pro Babišovu konkurenci je ANO oslabit, když už ne přímo porazit. Proto se i naposled u Václava Moravce v České televizi tolik o Babišovi mluvilo, byť duel vedli lídři jiných stran. On sám však média nevyhledává a o to více se pohybuje v terénu. Tím těžší bude jej dostihnout.