Senát si postupně dobývá uznání veřejnosti, která v počátcích jeho existence měla sklon jej podceňovat. Pochybnosti o účelnosti jeho zřízení postupně utichají. Souběžně se zvyšuje zájem voličů o účast ve volbách. Jednoznačně to platí o 1. kole. V r. 1998 se k němu dostavilo 42,37 % registrovaných voličů, pak následoval propad až na 24,10% v r.2002, aby se účast v r. 2006 opět vyhoupla na 42,09 %. Menší zájem je o 2. kolo. Mírně nad 30% vystoupila účast v něm pouze v r. 1996 a 2002, jinak kolísala v malém rozpětí kolem 20%.

Letošním senátorským a krajským volbám se přičítá zvláštní význam také pro vnitřní život parlamentních politických stran. Očekává se, že jejich výsledky mohou vyvolat změny poměrů sil ve vedení stran, snad s výjimkou Strany zelených, v které proběhne boj o moc a koncepci stranické politiky za několik dní.

Dalším významným rysem letošních senátních voleb je zvýšení zájmu obou menších politických stran, zastoupených v Poslanecké sněmovně, o využití nezávislých kandidátů na jejich kandidátkách. KDU-ČSL postavila své kandidáty v sedmnácti obvodech. Čtyři z nich jsou nečlenové: Vlastimil Ježek, Pavel Klener, Drahomíra Peřinová a John Bok. Mírně velkorysejší ve vztahu k politicky neorganizovaným osobnostem jsou zelení, kteří jich mají mezi devatenácti kandidáty dokonce sedm: Helenu Illnerovou, Michaela Kocába, Moniku Lampovou, Pavla Dobeše, Tomáše Rothröckla, Annu Šabatovou a Romana Hakena. Tento jev je špatným znamením o stavu obou stran: nemají dostatečně rozvinutou členskou základnu, aby mohly při vytváření kandidátek vystačit s vlastními zdroji a ani s „vypůjčenými“ kandidáty nemohou obsadit všechny volební obvody. Pro úroveň činnosti Senátu a obecně pro oživení naší politické scény může být vpád politicky neorganizovaných, ale společensky aktivních, intelektuálně zdatných, a diktátem stranických sekretariátů „nezglajchšaltovaných“ osobností přínosem.

Zaznamenal jsem další drobnou zvláštnost těchto voleb. Při prohlídce vyhledávacích stránek Johna Boka na Googlu jsem zjistil, že v pravém horním rohu je umístěn sponzorovaný odkaz stávajícího senátora Škalouda, který měl navést zvědavého surfaře na jeho stránky. Vnímal jsem to především jako technický pokrok v předvolební reklamě: i sem si našla cestu informační technologie. Ale napadly mě i úvahy o zneužívání technického pokroku téměř ve všech oblastech společenského života, nyní i v předvolební reklamě: vždyť je to sofistikovanější využití reklamních prostředků protivníka než tradiční noční strhávání nebo přelepování plakátů. Ještě více mě ale potěšil smysl senátora Škalouda pro férovou soutěž: na neutrální zmínku v telefonickém rozhovoru o zmíněném sponzorovaném odkazu reagoval tím, že jej nechal odstranit.

Přestože volební dny se přibližují, a letošní volby mají zvláštní ráz a význam, média jim zatím věnují jen nepatrnou pozornost, jako by dosud byly v nedohlednu. Bylo by naopak žádoucí, aby se novináři pustili do povzbuzování pozornosti voličů a přivedli je tak k urnám. Měli by přinášet informace o kandidátech bez ohledu na kandidátku, na které se ucházejí o zvolení. V mase voličů převažují lidé politicky neorganizovaní, jejichž neinformovanost o kandidátech, popř. o profilech vysílajících politických stran může být částečnou příčinou nechuti jít k volbám. Žádá-li se po občanech, aby volili, mají přirozené právo na objektivní a vyvážené informace z nezávislých zdrojů o kandidátech, a média by jim je měla poskytnout. Předvolební kampaně kandidátů nejsou vhodným zdrojem informací, protože jsou tendenční, tedy mnohdy zavádějící.