Senátní volby skončily vítězstvím ODS. Pohořelo hnutí ANO, sociální demokraté či komunisté. Kromě členů těchto uskupení smutní však i všichni ti politologové a další experti, kteří v uplynulých měsících vehementně vháněli ODS do vládní koalice s ANO.

Dnešek napovídá, že se hluboce mýlili. Klíčovou ingrediencí úspěchu ODS je právě to, že si s hnutím ANO „nic nezačala“. Na rozdíl do komunistů, kteří podpořili vznik současné vlády, a zejména na rozdíl od ČSSD, která se v Babišově marketingové pasti lapila hned napodruhé.

Možná poněkud nečekaně ovšem smutní také odboráři. Odbory v uplynulé době dokázaly nebývale vystupňovat svůj tlak. Takže vlády (ne pouze tato) rozdávaly horem dolem a ČR letos patří společně s Maďarskem a Maltou k zemím EU, v nichž tempo růstu platů ve veřejné sféře nejvýrazněji překonává růst mezd ve sféře soukromé.

Odbory se ve svých požadavcích tak utrhly ze řetězu, že dokonce už i jejich část doporučila Středulově odborové organizaci – té největší – zbrzdit. Těm rozumnějším z odborářů zkrátka došlo to, co současně došlo podstatné části tuzemské veřejnosti, jak ukazují volby. Tolik „levicového dobra“ zkrátka přenechme zemím jako Řecko nebo Venezuela, které si bezuzdným přerozdělováním na generace dopředu rozvrátily své ekonomiky.

Odborářský boss Středula, který si podle kuloárových zvěstí brousí zuby na křeslo prezidenta republiky, tak dostává výstrahu. Tahle země, to nejsou jen odboráři. A veřejnost jako celek si moc dalšího socialistického přerozdělování a rozhazování zkrátka nepřeje.

Zdá se navíc, že veřejnost Středulu prokoukla. Odborářský předák má pravdu v tom, že česká podniková a firemní sféra je v rámci EU dlouhodobě nadprůměrně zisková, byť letos vykazuje nejslabší míru zisku za posledních minimálně dvacet let. Co už Středula tolik nezmiňuje, je, že tuzemské podniky a firmy také nadprůměrně investují.

Míra investic je u nás opět nad průměrem zemí EU. Důvodem je to, že ČR je historicky prakticky nejprůmyslovější země EU. Musí se tak u nás více investovat do modernizace průmyslových kapacit. Méně pak logicky zbývá na mzdy. Země, jejichž ekonomiky jsou více založeny na službách, mohou dávat na mzdy více, jelikož nespotřebují tolik peněz na investice do modernějších linek, strojů či budov.

Hnutí ANO po těchto volbách bude samo proti sobě, pokud dále bude podléhat Středulovu tlaku. Ke Středulovi, pravda, se ve svých nesoudných požadavcích poslední dobou přidává také ministryně práce a sociálních věcí Maláčová, ale té už ani nic jiného nezbývá.

ČSSD hraje o přežití. Mnohem více než udržitelnost veřejných financí a celkové zdraví naší ekonomiky ji zajímá udržitelnost sebe sama jakožto alespoň pětiprocentní partaje. Navíc je ve vládě tou menší silou, takže za debakl jí prosazovaných rozhazovačných politik ponese politickou odpovědnost někdo jiný, totiž ANO.

Hnutí ANO tedy musí změnit kurs. V poslední době oslovovalo voliče na levici, čímž vygumovalo ČSSD a komunisty. Odboráři Středulovi učinilo svými ústupky mediální obraz muže, který vždy dosáhne toho, co si usmyslí, což je dobrý předpoklad pro prezidentské klání. Mezitím ale hnutí jaksi zapomnělo „krýt si pravou stranu“, kde jej nyní dotahuje ODS. Pokud ANO nechce, aby jej ODS předběhla, musí se vymanit ze Středulova tlaku a odmítat také požadavky ČSSD nebo komunistů.

Nesmí se zkrátka nechat až příliš pohltit levicí. Doba prosperity, jakou ČR zažívá, totiž levici obecně příliš nepřeje. Lidé se tolik nestrachují o svoji budoucnost, tolik nežádají sociální jistoty. Chtějí naopak podnikat a nečelit přitom přebujelé byrokracii. To jim dnes nabízí hlavně právě ODS. A slaví s tím úspěch, jak potvrdila sobota.

Autor je hlavní ekonom Czech Fund