Senátní volby skončily očekávaným vítězstvím ODS. Opět se konaly za velmi nízké účasti, takže Mirek Topolánek právem v ČT konstatoval malou legitimitu Senátu. ODS v něm má sama absolutní většinu hlasů a s KDU-ČSL, případně s ČSSD, má i většinu ústavní.

Tolik konstatování nového rozložení sil v Senátu, jež může mít nemalý vliv na zákonodárnou činnost Sněmovny, a tím i na činnost vlády. Senátní většina ODS může relativně snadno zamítat sněmovní návrhy zákonů nebo je vracet s pozměňovacími návrhy. Ve Sněmovně pak může být problém získat potřebnou většinu 101 hlasu pro překonání zamítavého stanoviska Senátu nebo pro odmítnutí jeho pozměňovacích návrhů a pro schválení návrhů v jejich původní sněmovní podobě. To je v abstraktním smyslu nová situace.

Mediální prezentace přikládala senátním volbám význam i z hlediska jejich možných důsledků na složení vlády. Podpořil ji i prezident republiky svým vyjádřením, že počká na výsledky, aby mohl pokračovat v jednání o druhém kole jmenování nové vlády. Jeho tajemník Ladislav Jakl z výsledku vyvodil, že i v druhém kole bude pověřen sestavením vlády představitel ODS.

Myslím si, že to je nepřípustné směšování voleb různého druhu, a tím i nepřípustné ovlivňování veřejného mínění ve prospěch jedné strany. Je třeba opakovat, že senátní i komunální volby nemají žádný přímý vliv na sestavování vlády, jejíž důvěra závisí na Sněmovně. V tomto ohledu se nic nezměnilo ani na poměru sil uvnitř této komory, ani na základních pozicích pěti parlamentních stran.

Nechci podezírat prezidenta z kalkulu, že chtěl znát výsledky senátních voleb, aby mohl přesněji odhadnout své šance na znovuzvolení. Pokud ale sám nechce svým chováním takové podezření podporovat, neměl by vyslovovat soudy, pro něž z ústavně-politického hlediska není žádné opodstatnění.
Pozice Senátu i po volbách zůstává v očích veřejnosti poměrně slabá. Většina občanů si myslí, jak potvrdil nedávný průzkum veřejného mínění a volební účast ve druhém kole, že ČR Senát nepotřebuje. Nicméně za daného stavu není reálná možnost změnit dvoukomorový parlament v jednokomorový, a tak s další existencí Senátu je nutno počítat i nadále.

Předpokládám, že se vytvoří širší prostor pro jednání o zásadnější změně Ústavy ČR, jež by se týkala i změn v postavení Senátu. Odtud jistě budou návrhy na posílení jeho pravomocí přicházet. Tak tomu bylo i v minulém období, ale ve Sněmovně nebyla většinová vůle je přijmout, a to i poslanci těch stran, jejichž senátoři je prosazovali. Různost pozice senátorů a poslanců jedněch a týchž stran bude zřejmě přetrvávat i v tomto volebním období. Prokazuje to i rozdílný postoj k omezení imunity členů parlamentu, které poslanci ODS podpořili, ale senátoři ODS stále odmítají.

Právo, 31.10.2006

Autor je poslancem PSP ČR za ČSSD.