Hlavním poraženým senátních voleb je zase sám senát a navíc přišel o pravomoc podílet se na volbě prezidenta. Znovu se nastolila ta stará otázka: Nebyla by lepší třeba reprezentace regionů? Byla by blíže krajům! Pokusím se vysvětlit, proč je tahle myšlenka scestná. Pokud občané nechtějí senát jako brzdu a kontrolu legislativní činnosti dolní komory, pak ať senát raději není vůbec. Pokud ale chceme zachovat senát s touto funkcí, pak by bylo lepší se zamyslet nad tím, zda by se neměl reformovat tak, aby tuto úlohu plnil lépe.

Současná podoba senátu

Ve své současné podobě je senát vlastně jen obdobou poslanecké sněmovny. Volí se do něj zástupci politických stran v přímých volbách a jeho složení tedy také odráží jen princip většinové vůle, stejně jako složení poslanecké sněmovny. V čem jsou senátoři alternativou vůči poslancům? Senátoři mají jen vyšší věkovou hranici volitelnosti, jinak načasované volby a volí se dle většinového hlasovacího systému. Tyto malé formální odlišnosti nic nemění na tom, že v senátu sedí lidé, kteří vzděláním ani schopnostmi nijak nepřevyšují své kolegy v poslanecké sněmovně.

Senát má být brzdou a kontrolou legislativy, ale ústava ani zákony nijak nezajišťují, že v něm budou sedět lidé lépe kvalifikovaní pro vytváření zákonů, nebo lidé, kteří by reprezentovali něco jiného než vůli většiny. Samotná myšlenka jakési kontroly v legislativě není hloupá a krátké dějiny naší demokracie ukazují, že bychom ji potřebovali. Ústavní soud tuto funkci plnit nemůže, protože prostě nevytváří zákony, ani je nepozměňuje.

Reforma senátu

Senát by mohl být klidně méně početný, stačila by malá rada. Aby mohl plnit funkci skutečné alternativy a "moudřejšího orgánu" legislativy, mělo by být jeho složení zajištěno jinak, než volbami občanů. Členové takové instituce v ní nejsou proto, aby reprezentovali občany, ale svoje schopnosti. Většinová reprezentace už je zajištěná v poslanecké sněmovně, tuhle úlohu senát mít nemá.

Proto by členové mohli být jmenováni buď doživotně, nebo na delší funkční období. Konečně se domnívám, že by pro členství v senátu měla být nějaká podmínka kvalifikace. U zákonodárného sboru bych čekal právnické vzdělání. Asi si řeknete, že současní poslanci je také nepotřebují, mají přece poradce. A víte, kdo doopravdy vytváří návrhy zákonů? Zajímavá otázka. Ale dobře, řekněme, že členy nemusí být jen právníci. Snad si na blogu můžu dovolit trochu odvážný návrh. Členství v malém senátu by se mohlo členit dle vědeckých disciplín nutných k řízení obce: právníci, filozofové, ekonomové, resp. skupina s kvalifikací v některém ze specifikovaných humanitních oborů. Ano, možná je to ulítlé, ale lepší než vágní zásada, že členové mají mít zásluhy. Měli by mít zásluhy ve specifikovaných oborech.

Zrušit senát?

Z pravomocí senátu jsou nejdůležitější asi právo žalovat prezidenta pro velezradu a schvalovat prezidentovo jmenování nových soudců Ústavního soudu. Jenže prezident skládá demisi do rukou předsedy poslanecké sněmovny a soudce senát jen schvaluje. Takže senát není ani v těchto funkcích nenahraditelný.

Senát máme asi ze zvyku, protože bikamerální parlament jsme měli v době bezprostředně předcházející revoluci. Jenže v dějinách jsme měli i jednokomorový parlament. Dvoukomorový vytvořila až federace od roku 1969. Po zániku federace panovala představa, že by nějaká horní komora měla existovat i dál, ale nějak se nevědělo, k čemu by byla přesně dobrá. Kontrolní funkci v legislativě takto pojatý senát neplní. Zákon vytvořil zbytečně lidnatý senát, nestanovil podmínky, které by zajistily, že senátoři budou v něčem kvalifikovanějšími zákonodárci, takže výsledkem je instituce drahá a v této podobě zbytečná. Pokud se to nezmění, možná by se o zrušení mohlo uvažovat.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem