Ústavních změn se rozhodně bát nemusíme. Senát zůstane pestře složeným sborem

Podle předsedy ODS Petra Fialy se jeho strana začíná rýsovat jako hlavní vyzyvatel hnutí ANO. Obecně vzato jde sice přinejlepším o trochu předčasné tvrzení, leč pro letošní senátní volby v jisté míře platí. O vítězství si to „rozdají“ hlavně kandidáti obou zmíněných subjektů, neboť do druhého kola jich postoupilo 10 za ANO a 10 za ODS, respektive za ODS 13, připočteme-li i kandidáty, které občanští demokraté sdílejí s dalšími stranami. Ovšem přímý střet mezi kandidáty podporovanými ANO a ODS se odehraje jen v pěti obvodech z 25.

Komunální i senátní volby svým způsobem odrážejí dlouhodobější trendy, patrné od posledních parlamentních voleb. Z jejich výsledků i z různých sociologických průzkumů vyplynulo, že hnutí ANO „pohltilo“ významnou část levicových voličů, kdežto část pravicových od něj zase „migrovala“ jinam, zejména k ODS. Odpovídá tomu pozvolný růst preferencí ODS i neschopnost tradičních levicových stran, ČSSD a KSČM, přehoupnout se v průzkumech trvale nad desetiprocentní laťku. A jejich krizi pak výsledky voleb potvrdily, přičemž zejména v případě ČSSD lze hovořit rovnou o debaklu.

Přesto se ANO stále nedá označit za levicovou stranu, byť ho předseda ODS v zájmu mobilizace voličů takto líčí. Nicméně senátní volby naznačují i jiné zajímavé skutečnosti ohledně příštího vývoje celé české politické scény.

Koho přiláká finále?

Mohou například výrazně spolurozhodnout o rozložení sil v rámci KDU-ČSL. Někdejší předseda lidovců Jiří Čunek obhájil mandát již v prvním kole a své vítězství okomentoval i poněkud zvláštními slovy: „KDU-ČSL se vždy motá kolem pěti procent, ale já potřebuji 50 procent. Upřímně řečeno jsem přesvědčen, že kdybych byl nezávislý, byl bych na tom lépe.“ Opětovnou kandidaturu na předsedu však nevyloučil.

Stávající lidovecký předseda Pavel Bělobrádek kandiduje ve volebním obvodu Náchod. V prvním kole sice zvítězil, ale svého hlavního soupeře, Martina Červíčka z ODS, porazil pouze o fous. Výsledek druhého kola lze tudíž těžko předvídat, nicméně nejen na Náchodsku. Volební účast totiž se vší pravděpodobností poklesne na zhruba poloviční úroveň, neboť samotné finále senátních voleb už řadu voličů z domácího gauče nezvedne. Doma zůstanou především ti, kteří v prvním kole nehlasovali pro nynější finalisty. Tak jako tak, do budoucnosti KDU-ČSL mohou nepřímo hodně promluvit náchodští voliči hnutí ANO, jehož kandidát skončil s 22,5 procenta třetí, popřípadě dalších poražených kandidátů za ČSSD, KSČM a SPD. Ovšem i případné Bělobrádkovo vítězství bude asi těsné, což může Jiřímu Čunkovi, přeborníku kategorie 50+, napomoci.

Senátní křeslo však v prvním kole dobyl i Jiří Drahoš. Fenomén úspěchu neúspěšných prezidentských kandidátů ve třech pražských senátních obvodech vůbec tvoří asi nejvýraznější rys letošních voleb do horní komory. Jiří Drahoš má Senát jistý, Pavel Fischer i Marek Hilšer postoupili s přehledem do druhého kola. Pokud i oni nakonec uspějí, setkáme se velmi pravděpodobně s tímto trojlístkem v příštích prezidentských volbách.

Senát, který za první republiky nesl (či si z ní odnesl) nelichotivou charakteristiku odkladiště přestárlých politiků, se tak v naší přítomnosti často stává startovací nebo restartovací rampou pro kariéru i v jiných sférách politického systému. Platí to pro politiky různých směrů, kromě zmíněného Jiřího Čunka třeba i pro Mirka Topolánka, Karla Schwarzenberga či Tomia Okamuru. Funkci předdůchodového odkladiště brání i odlišný volební systém. Za první republiky se do Senátu volilo stejně jako do Poslanecké sněmovny, poměrně a na partajních kandidátkách. Dnes se používá většinový systém, kdy je k úspěchu přece jen více zapotřebí též jistý personální vklad, kouzlo osobnosti, byť kouzlo často kontroverzní, a tudíž pro část veřejnosti naopak prudce odpuzující.

Oranžová tsunami je minulostí

Jestli ale nějaká strana přestala přitahovat voliče, pak je to ČSSD. Oranžové tsunami, jež před deseti lety zaplavila Senát, letos definitivně došla šťáva. V letošních senátních volbách ČSSD fakticky obhajovala polovinu celého senátního klubu, přičemž do finále se probojovalo pouze pět sociálních demokratů. ČSSD tak nejspíše přijde o post předsedy horní komory. Kdo Milana Štěcha vystřídá, není zatím vůbec jisté, avšak Senát každopádně zůstane pestře složeným sborem, bez jednobarevné většiny.

Od loňských parlamentních voleb panuje v části společnosti obava, že stávající vládní mocenská sestava, doplněná o Okamurovu SPD, omezí demokracii změnami ústavy či zavede referendum a vyvolá jím odchod ČR z EU. Zmíněné plány, pokud vůbec existovaly, však výsledek senátních voleb přinejmenším na dva roky zhatil. Což je jistě dobře, poněvadž ústava se má případně měnit v klidu, po zralé úvaze a na základě skoro všeobecného konsenzu.

Autor je politolog

LN, 8.10.2018