Bývalý premiér Topolánek by měl plné právo na svá prohlášení typu „snůška nesmyslů“ a „není to můj problém“, kdyby české ozbrojené síly získaly obrněné vozy Pandur za normální a obhajitelnou cenu. Ve skutečnosti to bylo jinak. Úžas vyvolala už první zamýšlená cena za nákup obrněnců od Steyru. Vláda Jiřího Paroubka schválila nákup skoro dvou set kusů v ceně jednoho sta milionu za jeden. Nastal rozruch, který neutichl dodnes, naopak, stupňuje se do vřavy. Nové a nové skutečnosti vyplouvají na povrch.

Tajná jednání, při kterých se hovořilo o provizích pro politické strany, sahají až do roku 2002. Nejdříve v nich hráli prim sociální demokraté, kromě Jiřího Paroubka i Stanislav Gross, do party zapadl i unionista Karel Kühnl. Se změnou vlády přišla změna osob. S hlasitými fanfárami Mirek Topolánek projekt odvolal jako „evidentně zkorumpovaný“, aby mu následně otevřel zadní dvířka k proklouznutí. Dveřníkem se stal Martin Barták, první náměstek ministryně obrany Parkanové. Záminkou pro uskutečnění obchodu byla údajná hrozba arbitráží ze strany Steyru. A tak se obchod vlekl od skandálu ke skandálu, od jednoho senzačního odhalení a neúspěšného vyšetřování ke druhému, až do současnosti. Server WikiLeaks naservíroval staronová fakta a bylo zahájeno další vyšetřování, které nikam nepovede.

Zdá se, že nikoli Hašek ve Švejkovi, ale Forman ve filmu Hoří, má panenko vystihl nejpřesněji povahu českého veřejného života. Je charakterizována okázalou snahou o zachování vnějšího dekora a zároveň vzájemnou provázaností a tolerancí k nepoctivosti všeho druhu. Kdyby politický stroj správně fungoval a opozice vůči aktuální vládě vystupovala jako protivník a přinejmenším kontrolor, k žádné kauze Pandur by nemohlo dojít. Armáda by podala požadavky, zdůvodnila je a obhájila je na základě dlouhodobého konceptu a zboží by se nakoupilo za ceny srovnatelné s cenami vládnoucími na světovém trhu. Nic takového se však nikdy nestalo u žádné velké zakázky, ať šlo o kontrakt vojenský, nebo civilní. U pandurů to bylo obzvlášť nápadné. V žádné fázi případu nebylo zřejmé a pochopitelné, k čemu armáda obrněnce potřebuje a kolik jich upotřebí. Takřka bez povšimnutí prošlo suché konstatování, že armáda nemůže pandury poslat do Afghánistánu, neboť by tyto dvacetitunové kolosy pobořily mosty, které tam naši vojáci staví. V jisté době byla aktuální mise v Kosovu. Armáda potřebovala v této oblasti čtyři vozidla. Nakoupila jich pětadvacetkrát víc. Zdůvodnění žádné.

Aféry tohoto typu mají hluboký erozivní efekt na důvěru obyvatelstva v demokratické instituce. Nikdo nechápe, proč se jednání o tak významné koupi účastnil jakýsi pan Dalík, člověk bez specifické funkce, označovaný prostě za „lobbistu“. V českém politickém přítmí se pohybují podobné figury - jako měl Topolánek svého Dalíka, jako specialista pro špinavé věci sloužil Miloši Zemanovi Miroslav Šlouf. Jejich nominální neoficiálnost byla nezbytná, právě ta poskytovala základnu pro alibi politickým špičkám. Na případu pandurů se rýsuje schéma ještě temnější než náčrt prosté zlodějny a korupce. Jde o černé financování politických stran. Sama ODS se kvůli tomu ve dnech sarajevského atentátu rozpadla a sociální demokracie dodnes nevysvětlila a neobjasnila financování svých předvolebních kampaní -aniž ji k tomu ODS v duchu solidarity podsvětí nějak účinně nutila.

Všechno to může fungovat jenom proto, že jsou ochromené vyšetřovací mechanismy. Ty nezískaly nikdy dost nezávislosti na to, aby se mohly postavit proti politickým tlakům. Nějaká „Kubiceho zpráva“ by mohla vzniknout za kterékoli politické konstelace. Mirek Topolánek proto může reagovat na povyk kolem odhalení WikiLeaks s pohrdavým úsměvem. Je si bezpečně jist, že zůstane u řečí a že tuhle aféru přikryje za týden nějaká jiná.

Není to ale tak, že se vůbec nic neděje. Už minulé volby ukázaly, že nejvíce ztrácejí dvě hlavní politické strany naší scény, občanští a sociální demokraté. Ze ztrát ODS těžila TOP 09 a hlavně VV, strana účelová a navýsost populistická. Současné politické turbulence jsou toho výsledkem. Nikde ale nemáme záruku, že populismus řekl s Vítem Bártou svoje poslední slovo. V záloze jsou další formace, hlavně ty zaměřené nacionalisticky a protievropsky. Levá část politické scény je v tomto ohledu klidnější, avšak na druhé straně pomyslné lajny se to chmuří čím dál temněji. Události na severu Čech nemají s případem pandurů skoro nic společného, jen to hlavní - v pozadí je hluboká nedůvěra v poctivost a kompetenci politických institucí. Bohužel, nějakou očistnou sebereflexi nemůžeme od politických struktur čekat. V korupčním prostředí se reflexi nedaří.

LN, 7.9.2011