Jaké to je, když s jídlem roste chuť, nám v posledních dnech předvádí TOP 09. Posilněna nad očekávání dobrým výsledkem Karla Schwarzenberga, jenž se sám považoval za outsidera, v přímé volbě prezidenta a posledním průzkumem stranických preferencí, ve kterém předstihla občanské demokraty, se snaží utrhnout z voličského koláče co největší sousto.

Práci jí ulehčuje mizerná kondice a ještě mizernější pověst Nečasovy a Kubovy ODS. Občanští demokraté se podobají deklasované Špidlově ČSSD v roce 2004. No a TOP 09 se pokouší redefinovat tuzemskou pravici. Má to obtížné, poněvadž programově se od ODS liší jen nepatrně. Více sází na etické a morální kategorie a především je stoupenkyní těsnější evropské spolupráce. Nebo se tak alespoň tváří. Každopádně papírově máme co do činění s konzervativním politickým subjektem hledajícím inspiraci především v německé Křesťansko-demokratické unii a v Rakouské lidové straně.

Ti lidé, co ve druhém prezidentském kole podpořili Karla Schwarzenberga, prokázali, že je nevyvede z míry ani nacionálně xenofobní běsnění, ale ani nekritické chvalozpěvy z úst tvrdého jádra knížecích fanoušků. Jedná se o ideální adresáty evropského poselství, které je nejvýraznější odlišností TOP 09 od ODS. Topka čerstvě požaduje, aby se Česká republika připojila k evropskému fiskálnímu paktu, který by v jejím podání pomohl stabilizovat naše veřejné finance. Dojem kazí jen účelové načasování této snahy. Konflikt s ODS by před prezidentskou volbou působil statečně a koncepčně, nyní ale to samé připomíná spíše dělání ramen a zlomyslné okopávání kotníků churavějícího příbuzného.

Aby však vládnutí TOP 09 s ODS a stranou LIDEM mohlo pokračovat, načrtl první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek rovnou i možný kompromis: když občanští demokraté nebudou ochotni zařadit fiskální pakt do revidované koaliční smlouvy, povládne se bez tohoto dokumentu. Topka by tím ve Sněmovně získala širší manévrovací prostor pro obě dvě možné varianty – pro dožívání rozklíženého koaličního kabinetu i pro okázalá gesta ze sněmovních opozičních lavic. Sama potřebuje ze všeho nejvíc předvést se - pokud možno - v jiném, lepším světle než doposud. Také proto v posledním období Kalousek houževnatě připomíná vysokou transparentnost tuzemských rozpočtů či domnělé úspěchy v daňové politice.

Na pozadí dobrých zpráv se pak možná podle stratégů TOP 09 ztratí i snaha ministryně práce a sociálních věcí Ludmily Müllerové oživit projekt sKaret. Její předchůdce Jaromír Drábek se již otřepal z ostudy, kterou měl společně se svým zadrženým náměstkem Šiškou, a kudy chodí, tudy záměr elektronizovat výplatu sociálních dávek hájí. Müllerová se potýká též s kritikou svého záměru postupně rušit systém Docházek nezaměstnaných, tzv. DONEZ. ODS jí už připomněla, že původně měl podle Drábka tento systém ušetřit nejméně miliardu korun, a vše přirozeně převrátila v obvinění, že současná ministryně z TOP 09 nám teď tuto miliardu dluží.

Podobné žabomyší války na pravici ale stále ještě překrývá skvělý výsledek prezidentského adepta Schwarzenberga. V zemi, kde vládě věří snad jen desetina občanů, první vicepremiér nasbíral 45 % hlasů oprávněných voličů. Do postmoderního guláše zamíchal aristokratičnost, konzervatismus, ale i punkerskou rebelii, ba anarchismus. Vše dovršil Miroslav Kalousek, když byl v sobotních Lidových novinách Danielem Kaiserem dotázán, zda má Schwarzenberg v sobě dost vitality, aby jako stranický lídr vedl TOP 09 do dalších sněmovních voleb a ucházel se i o premiérské křeslo. Kalousek se jal vitalitu Schwarzenberga vykreslovat na tom, jak prohání děvčata, což tazatele přirozeně muselo vést k dodatečné otázce, zda je stále řeč o ženatém předsedovi konzervativní strany.

My se pak můžeme logicky ptát, jestli podivný přístup reprezentantů TOP 09 ke konzervativismu je doprovázen podobně nejasným chápáním odpovědnosti či vybájeným příklonem k evropským hodnotám a evropské integraci. Spíš se zdá, že TOP 09 při svém zrodu semlela více stylů, principů a zájmů a pohromadě na výsluní ji drží jen charismatická osobnost Karla Schwarzenberga. Toto že má být spásonosná družina tuzemské pravice? Čemu se ale divit? Když ODS nedokáže léta léčit nákazu klientelismem, ČSSD se roztřese už při prvním pohledu na Zemanův Hrad a jedinou stabilizovaně působící partají jsou komunisté, může být vyhlížena naděje i v šlechtici s čírem a obestřeném dýmem, u něhož nevíme, je-li jeho původcem kadidlo či marihuana. Případné nejasnosti nám vždy ochotně vysvětlí jeho první místopředseda, jemuž role pravicového vlajkonoše poctivosti, čestnosti a askeze kromobyčejně sluší.

Pocit zhnusení už na českou politiku nepasuje. Její aktuální vývojové stádium lze pojmenovat jako frašku.