Zdánlivě jde o banální zprávu bez geopolitického dopadu. Vždyť Spojené státy americké jsou velmoc, zatímco Česká republika malá, mezi horami schovaná evropská zemička. Přesto by ostrá kritika americké zahraniční politiky z úst místopředsedy sněmovního zahraničního výboru a čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga neměla jen tak vyšumět.

Schwarzenbergovi se nelíbí plán prezidenta Trumpa na osamostatnění Palestiny. Pokládá jej za nevýhodný pro Palestince, kteří k jednání o něm ani nebyli pozváni. Vadí mu, že palestinský stát, který by takto měl vzniknout, by bylo rozdrobené území s omezenou suverenitou bez možnosti se ozbrojit.

„Vlastně by to byl takový izraelský protektorát,“ prohlásil Schwarzenberg v České televizi. Zopakoval, jak vřelý vztah má k Izraeli, ovšem celý projekt je podle něj motivován snahou prezidenta Trumpa a premiéra Netanjahua o úspěch na domácích politických kolbištích.

Podobně jako Schwarzenberg zareagovali Piráti. Komunisté připomněli porušování rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Vstřícně se k americké inciativě postavili občanští demokraté a lidovci. Podobně se nedávno rozvrstvily názory českých politiků na americký útok na íránského generála Sulejmáního. Schwarzenberg jej označil za vraždu, komunisté operovali porušením mezinárodního práva, zatímco zahraničněpolitičtí experti ODS a KDU-ČSL hovořili o americké sebeobraně.

Zajímavé jsou zejména ostrá slova Karla Schwarzenberga. Je obvyklé, že ministři zahraničí po opuštění úřadu mluvívají otevřeněji a radikálněji. V případě Schwarzenberga to platí dvojnásob. V tuzemské politice už žádné ambice nemá a pozvolna se z ní stahuje. Přesto musí vědět, kolik lidí na jeho názory dá. Ať už proto, že patří k opozičním lídrům, nebo že byl blízkým spolupracovníkem Václava Havla.

Nejpravděpodobnějším Schwarzenbergovým motivem je poukázat, jak nebezpečná je zahraniční politika Donalda Trumpa. Chvíli žongluje s cukrem, chvíli práská bičem, hlavně je však mužem velkých gest a střelby od boku. Platí to na Blízkém, Středním i Dálném východě.

V minulosti jsme bývali svědky, že politici oddaní transatlantické spolupráci drželi se zaoceánskými spojenci basu, ať se dělo, co se dělo. Typické to bylo především pro pravici. Trump je ale konfliktní figurou i pro ni. Četní analytici v jeho chování nespatřují žádnou ideologii, nýbrž pouze exhibicionismus.

Liberální pravice, k níž patří Schwarzenberg, se od Trumpa odklání. Stát za ním zůstávají konzervativci, u nás tedy ODS a KDU-ČSL, pro něž je klíčové, že v Bílém domě reprezentuje republikány a že dost často naslouchá doporučením rádců, kteří bývají ve veřejném prostoru označováni za jestřáby. Pak může nastat i jev dříve nevídaný - a sice, že se slovník Karla Schwarzenberga přiblíží slovníku Vojtěcha Filipa.

Jedno ponaučení by si z toho ale mohli vzít všichni. Také pro Českou republiku by měla být bližší košile než kabát. Spojené státy rozehrávají velkou geopolitickou hru s Čínou a Ruskem. V té se ale sami ztratíme. Leda bychom si uvědomili, jak důležité pro nás je členství v Evropské unii. Ta je v posledních letech kritizována, ba zpochybňována zprava i zleva, to však nic nemění na tom, že je prostředím, v němž nejlépe dokážeme naplnit svoje potřeby.

Proto bychom měli být aktivní a usilovat o společnou zahraniční politiku zohledňující zájmy evropských zemí a ofenzivně vystupující jak ve vztahu k Pekingu a Moskvě, tak ve vztahu k Washingtonu. To by ale znamenalo přestat vidět v Bruselu protivníka, jak se stále častěji bohužel stává premiéru Babišovi, a začít v něm aktivně jednat.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)