Funkční období současné hlavy státu se pomalu chýlí ke konci a úvahy o tom, kdo bude úřadovat na Pražském hradě dalších pět let, začínají postupně nabírat na intenzitě. Strany i osobnosti neoblibující současného prezidenta, jeho političtí oponenti i osobní rivalové již začali s hledáním vhodného protikandidáta, který by Václava Klause dokázal porazit. Kritéria jsou zřejmá, laťka nastavená poměrně vysoko. Mělo by jít o široce respektovanou a uznávanou osobnost s kreditem nejen doma, ale i v zahraničí. U protikandidáta se jistě předpokládá jiný postoj ve společenských tématech, v nichž jsou názory současného prezidenta vnímány jako velmi vyhraněné; za všechny zmiňme postoj k evropské integraci či globálnímu oteplování. Protože i nadcházející prezident republiky bude volen Parlamentem ČR, bude výběr protikandidáta (či protikandidátů) v režii leadrů těch politických stran, které současné hlavě státu nefandí, v první řadě ČSSD. V médiích se v nedávné době už objevila první možná jména - Jiří Dientsbier či Josef Zieleniec.

Téma prezidentské kandidatury se rovněž stalo předmětem zájmu internetového serveru iDNES.cz. Ten se zeptal na názor svých čtenářů a vyhlásil anketu. Dne 11. srpna 2008 publikoval žebříček deseti nejúspěšnějších kandidátů z prvního kola - s lakonickým dovětkem, že z něj byly vyřazeny fiktivní osobnosti jako Mickey Mouse, kačer Donald nebo Jára Cimrman. Pořadí bylo následující.

1. Karel Schwarzenberg
2. Jiří Dientsbier
3. Josef Zieleniec
4. Marek Eben
5. Zdeněk Svěrák
6. Tomáš Halík
7. Jiří Paroubek
8. Miloš Zeman
9. Václav Havel
10. Otakar Motejl

Účastníci ankety k ní tedy přistupovali s různou mírou serióznosti, nehledě na to, že se určitě nejednalo o reprezentativní vzorek této společnosti. Přesto, pokud se díváme na čelo žebříčku po prvním kole, lze myslím říci, že výsledky působí až překvapivě soudně. Vox populi, vox dei.

Server následně požádal o komentování výsledků ankety přímo ministra Schwarzenberga. Ten svou kandidaturu na prezidenta republiky vyloučil s tím, že by rád dodělal práci, kterou započal na ministerstvu zahraničí. S ohledem na tento fakt může být tedy článek považován za bezpředmětný, protože psát o něčem, co se nestane, není k užitku; přesto si ale myslím, že malá úvaha o hypotéze Schwarzenbergovy kandidatury není od věci.

Současný ministr zahraničí je totiž podle mého názoru skutečně tím kýženým kandidátem, jenž by mohl být plnohodnotným soupeřem současného prezidenta. Myslím, že naplňuje představy a očekávání velké části občanů o tom, jak by měl prezident republiky působit a co by měl představovat, a také do značné míry reprezentuje odlišné postoje (nebo aslespoň nebudí kontroverze) v otázkách, kde určitá část občanů nemůže Václavu Klausovi přijít na jméno. Představuje tedy opravdovou alternativu k současné hlavě státu, je uznáván jako politik, těší se společenské oblibě a ta díky způsobu, jímž jako ministr zahraničí hájí zájmy České republiky, podle mého názoru vzrůstá. Není možná politikem tak "oblíbeným", zato možná více obecně respektovaným.

Pokud přehlédnu český veřejný prostor, tak opravdu nevidím žádného jiného kandidáta, u něhož by byla dána pravděpodobnost, že by mohl být "lepší" než současná hlava státu. Doufám, že nepodléhám nějakému omylu, když vyslovím přesvědčení, že tento dojem není zdaleka jen dojmem mým - alespoň výsledky čtenářské ankety se tomu zdají nasvědčovat.

Mám za to, že lze úspěšně spekulovat, že se osoba Karla Schwarzenberga dostala i do hledáčku stratégů volby společného protikandidáta. Odhlédněme nyní od toho, že kandidaturu vyloučil, a pusťme se do spekulací. Byl by s ohledem na výše uvedené vhodným kandidátem i pro dotčené politické strany? Mohly by se na něm shodnout? Upřímně řečeno, asi ne (opak by byl nanejvýš překvapivý), a tak je možné, že ministr Schwarzenberg odmítl svou eventuální kandidaturu i při vědomí tohoto faktu. Důvodů je podle mého soudu několik - předně skutečnost, že společný Klausův protikandidát bude předmětem jednání stran s levicovým elektorátem a pro ně by asi byl Schwarzenbergův přirozeně konzervativní profil hodně nestravitelný. Druhým důvodem je oprávněná domněnka, že by se ministr Schwarzenberg určitě nestal povolným "nástrojem" v rukou personalistů prezidentské volby. A konečně za třetí, svou roli tu může hrát i ta záležitost s původem. Nemálo lidí s předsudky vůči (bývalé) šlechtě se rekrutuje z voličů stran, které budou o společném protikandidátovi jednat. Skutečně se zdá, že Karel Schwarzenberg by získal podporu pouze u zelených, za něž je koneckonců ministrem, i když možná i zde by část radikálnější členské základny skřípala zuby, a to ne kvůli původu, ale kvůli jejich zklamání, že způsob, jakým ministr Schwarzenberg hájí zájmy České republiky, zvláště ve věcech jaderné elektrárny Temelín nebo uvažovaného amerického radaru, neodpovídá jejich radikálním, úzce stranickým představám. Jako kandidát by měl velmi pravděpodobně úspěch u KDU-ČSL, jejíž někteří poslanci už avizovali, že jejich podpora případnému společnému protikandidátovi nebude automatická, ale bude jednoduše záviset na tom, kdo tímto kandidátem bude. Byl-li by protikandidátem ministr Schwarzenberg, lze se domnívat, že by naznali, že bude lepší než Václav Klaus, a jejich podporu by získal.

Asi i proto, že si je popsaných problémů dobře vědom, ministr Schwarzenberg svou kandidaturu vyloučil. Je ale namístě otázka, zda za této situace má vůbec myšlenka společného kandidáta, resp. možnost, že by Václava Klause porazil, šanci na úspěch. Jistě, jak už bylo řečeno, prezidenta republiky bude volit Parlament ČR, takže dokáží-li stratégové volby protiklausovského kandidáta získat potřebný počet hlasů, není úspěch vyloučen. Na druhé straně ale nebudou poslanci a senátoři moci neslyšet mínění svých voličů, kteří si pochopitelně budou přát v čele státu osobnost, která by odpovídala výjimečnému a silnému emocionálnímu vztahu, jaký mají Češi k hlavě státu a byla by poplatná (či se aspoň blížila) jejich představě. V současné situaci stoupenci Klausova protikandidáta osobnost takového formátu nenabízejí - avizovaná jména jí alespoň podle mého mínění nejsou.

Na tomto místě není možné nevzpomenout předchozí prezidentské volby v roce 2003, kdy snaha ČSSD mít "svého" prezidenta skončila naprostým fiaskem. Důvodem tohoto neúspěchu byla právě nezvládnutá jednání o kandidátovi. Namísto aby se společným kandidátem (jde prakticky o tutéž část politického spektra jako dnes) stal Otakar Motejl, jak se tehdy logicky nabízelo, přistoupil tehdejší předseda ČSSD Vladimír Špidla na myšlenku uspořádání vnitrostranického referenda, které vyneslo do popředí taková k nezdaru odsouzená jména jako Jaroslav Bureš nebo Jan Sokol. Tím se pak uvolnil prostor pro Miloše Zemana, který se pak mohl zjevit jako deus ex machina a vyslyšet volání svých věrných ve straně, aby kandidoval. Díky stranickým sporům v ČSSD však jeho příběh nevzal šťastný konec a zvolen byl Václav Klaus.

Jiří Paroubek slibuje, že se fiasko nebude opakovat. Asi je možné mu věřit, že celý proces účasti v prezidentské volbě zvládne nyní ČSSD pod jeho taktovkou lépe než v roce 2003. Přesto ale, domnívám se, mohou se snahou ČSSD o nalezení vhodného protikandidáta spojovat nějaké naděje asi pouze lidé, pro které je Václav Klaus synonymem všeho negativního - jiné občany zatím jména, s nimiž ČSSD přišla, nijak pozitivně nepřekvapila.