Korona nás připravuje o svobody a vůbec to nemusí být dočasné

Vláda a parlament jsou fabriky na regulace, které žádná epidemie nezastaví.

Krize mění svět. Zkušenosti ukazují, že ho mnohdy nemění k lepšímu obrazu. Stačí se podívat na uplynulá dvě desetiletí.

Před devatenácti lety narazili teroristé unesenými boeingy do věží newyorských Dvojčat. Odpovědí byly nejen odvetné války, ale také boom kamer na letištích i v ulicích a přesun části našeho soukromí k tajným službám a cifršpionům. Ve jménu většího bezpečí si ho už ponechali.

Pád Lehman Brothers, největší bankrot v dějinách Spojených států, spustil před dvanácti lety celosvětovou finanční krizi, která se projevila zamrznutými úvěrovými trhy, bankroty, krachy a propady akciových trhů.

Centrální banky se finanční nákazu snažily zastavit tím, že na trh pumpovaly levné peníze, které končily u těch nejbohatších, a tak zvýšily beztak už propastné ekonomické rozdíly ve společnosti. Vlády a parlamenty kromě toho sešněrovaly finanční odvětví do té doby nemyslitelnými regulacemi.

Letos v lednu se z čínského Wu-chanu rozšířil do světa nový koronavirus, a nastal režim, který si sotvakdo ještě před rokem dokázal představit. Protiepidemická opatření omezila naše svobody a přidusila ekonomiky. V Česku teď štěká PES, který nám určuje, kdy máme nakupovat, do kolika hodin máme být doma, s kolika lidmi můžeme stýkat…

Krize je šance. Ale pro koho?

Pravda, s koronou nejsou žerty. Takže i ten zatracený lockdown se dá pochopit a po určitou dobu skousnout. Dá se očekávat, že za rok či dva se pomocí nějaké vakcíny z epidemického maléru dostaneme. Vrátíme se k normálnímu životu a podnikání.

Neotevře ale korona dveře dalším trvalým regulacím, které nám znepříjemní život a které by jinak nedostaly šanci? Říká se přece, že krize je příležitost. A minulé krize ukázaly, že zákonodárci dokážou příležitosti využít, v atmosféře nejistoty, chaosu a strachu prosadit jindy nepředstavitelné věci.

Pokouší se o to třeba Jan Hamáček, který si užil chvíle slávy v červeném svetru a teď se je chystá zvěčnit v zákonech. Přímo v Ústavě chce zakotvit krizový štáb. Nejen to. Jeho novela zákona o bezpečnosti počítá s tím, že vláda se za nouzového stavu (a také za stavu nebezpečí, kdy je nebezpečí teprve za dveřmi) nebude muset zdržovat vysvětlováním svých nařízení a podávat informace o datech, ze kterých její rozhodnutí vycházejí. To znamená že příště bude moci omezovat vaše práva a svobody, aniž by to řádně zdůvodnila.

Korona také může leckteré regulovčíky inspirovat k tomu, aby oprášili staré nápady. Už její první vlna byla pro sociální demokraty příležitostí připomenout téma nedělního prodeje v supermarketech a omezit naše konzumní choutky. Ministryně práce Jana Maláčová počátkem března tweetovala: „Co si třeba nakoupit už v sobotu a prodavačky nechat v neděli vydechnout?”

Dočkali jsme se. V neděli si už z rozhodnutí vlády nenakoupíme. Jistě, je to jen dočasné opatření. Jenže z takových se někdy stávají trvalá. Nebude snad předvolební doba časem, kdy lidovci a sociální demokraté inspirovaní podzimem roku 2020 znovu vytasí myšlenku na zákaz nedělního prodeje? Nejdřív by se daly dny bez nákupů pro přehlednost rozšířit na všechny svátky a potom na všechny neděle.

Právě takovou salámovou metodou rušili nedělní prodej Poláci. Také oni začali se zákazem o některých svátcích. Od letošního roku už je nedělní prodej zakázán s výjimkou sedmi nedělí v roce.

Tiše po pěšině

Doba, kdy je pozornost zaměřena na témata související s koronou, dává zákonodárcům příležitost nenápadně prosadit regulace, které přímo s koronou nesouvisejí a které za normální situace ztroskotávají. Příkladem jsou povinné kvóty na české potraviny.

Jaroslav Faltýnek se skupinou dalších poslanců se teď znovu a znovu snaží propašovat do zákona o potravinách nahrávku českým agrobaronům – paragrafy předpisující prodejním řetězcům povinný podíl domácích potravin. Tentokrát je v textu označuje za místní a regionální, zjevně proto, aby se vyhnul obvinění z narušení jednotného unijního trhu. V samotném návrhu přitom stanoví podmínku, že potraviny musí mít český původ, nemůžou tedy být přeshraniční.

Tyto příklady naznačují, že po epidemii s námi nemusí zůstat jen samotný koronavirus. Proti němu ale snad brzy budeme mít protilátky.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce