Babiš a hnutí ANO nejsou příčinou problémů pravice, nýbrž jejich následkem

Mohla pravice vyhrát letošní senátní volby? ČSSD obhajovala rekordní počet senátorů, a byla tudíž obzvlášť zranitelná. Navíc je to vládní strana; čeští voliči v minulosti v senátních volbách hlasovali proti stávající vládě.

Jenže tato vláda zatím neoblíbená není; nebojte, to ještě přijde. A hlavně, měla-li pravice mít šanci ovládnout Senát, měla být jednotná. TOP 09 a ODS, i se stranami jako Koruna česká a Konzervativní strana, měly postavit jednotnou kandidátku ve všech 27 obvodech. A kampaň postavit na sdělení: „Voliči, prezident je levicový, premiér je levicový, vláda středo-levicová, předseda Ústavního soudu levicový, předsedové obou komor parlamentu taky levicoví. Jedinou pojistkou a kontrolou vlády teď bude, když do Senátu zvolíte pravicovou většinu.“ Nestalo se.

Pýcha předchází pád

Miroslav Kalousek si myslel, že v senátních volbách porazí ODS a stane se jednoznačným lídrem pravice. To byla pýcha, která předchází pádu. Hybris – ten typ pýchy, jenž uráží bohy. A koho bohové na Olympu chtějí zničit, toho nejdřív zaslepí.

Zaslepený Kalousek si myslel, že ovládne pravici. A pak zaslepené vedení TOP 09 mezi oběma koly senátních voleb spáchalo seppuku tím, že vlastního (kandidáta na) primátora Prahy odvrhlo. Nejdřív ho v kampani nabízí coby tu nejlepší možnou osobu na danou funkci – a tři dny poté ho vyzve, aby stranu opustil. Nikoli Hudeček vypadá jako blbec. Úžasné selhání nervů a neprofesionalita vedení TOP 09 způsobily, že strana vypadala schizofrenně, či jako by si z voličů dělala legraci. Nelze se divit, že v druhém kole senátních voleb nezískala nic.

Když máme levicového prezidenta, premiéra, předsedu Senátu i sněmovny, všechny hejtmany, pak primátor pražský je nejvýše postaveným představitelem pravice u nás. Jak může strana, která aspiruje na lídra pravice, začít tím, že ze svých řad vyloučí nejvýše postavenou pravicovou figuru v zemi? O racionalitě předsedy a prvního místopředsedy TOP 09, jakož i o jejich schopnosti získávat nové voliče je nutno začít pochybovat.

Naopak ODS byla po sněmovních volbách mnohem slabší, leč letošní podzimní volby ukázaly, že má solidnější základy než TOP 09. Navíc její předseda je mnohem racionálnější a střízlivější než duo v čele TOP 09. ODS může být jedním ze základů příští pravicové většiny.

Příčinou pádu kdysi silné ODS na její dnešní úroveň byl „socialismus pro bohaté“. Strany pravice kázaly demokratický kapitalismus, založený na volné soutěži a konkurenci: uspěje v něm ten, kdo nabízí levnější či kvalitnější zboží a služby. Ten v kapitalismu zbohatne. Zároveň však praktikovaly „socialismus pro bohaté“: získávání peněz daňových poplatníků pro sebe a své firmy formou (předražených) zakázek od spřátelených politiků. „Socialismus pro bohaté“ u nás bohužel praktikovali všichni pravicoví premiéři i ministři financí; stejně jako i všichni ti levicoví (jen levicovým voličům to tolik nevadí, pokud dostanou i „socialismus pro chudé“).

Až tradičním voličům pravice došla trpělivost. Byli zralí na revoltu, rebelii, čehož využil Andrej Babiš. Voliči pravice, kteří ho volili, jako by si řekli: v tom lepším případě omezí plýtvání penězi daňových poplatníků, v tom horším bude pokračovat v tom, co dělali všichni před ním: v „socialismu pro bohaté“ – nebo v jeho případě v socialismu pro jednoho bohatého. Proč to s ním nezkusit?

Instrumenty místo idejí

Mnozí mí přátelé na pravici jsou nyní hysteričtí vůči Babišovi a ANO. Hysterie však ničemu nepomůže. Počátkem moudrosti pro pravici je uvědomit si, že Babiš a ANO nejsou příčinou problémů pravice, nýbrž jejich následkem. Následkem „socialismu pro bohaté“ stran pravice.

Přesto dobrou zprávou pro pravici je, že populistická hnutí typu ANO jsou jako kometa: přijdou, zazáří a pak stejně rychle zmizí.

K populistickým vzpourám voličů v demokraciích dochází; nejsou ničím výjimečným a neměly by nás šokovat, stresovat či překvapovat. V dějinách Francie to byli například Boulanger či Poujade; v USA ve 30 .letech Huey Long, v roce 1968 George Wallace a v roce 1992 boháč Ross Perot – jakýsi „starší brácha“ Babiše a jeho americká analogie. A získal tolik, kolik Babiš u nás (měl jen smůlu, že v USA není poměrný systém, nýbrž většinový; kdyby byl poměrný, založil by stranu jako ANO).

Pokud si však Babiš myslí, že ANO bude hlavní stranou na pravici obdobně, jako je ČSSD hlavní stranou na levici, pak se mýlí. Mýlí se – a to je důvod k optimismu nynější opoziční pravice – z toho důvodu, že ANO je „one man show“ a lidé pravice v něm nejsou; ANO nemá pravicové ideje, principy. ANO není ideově zakotvené; „ano, bude líp“, či „prostě to zařídíme“ jsou instrumentální sdělení, jež mohou fungovat krátkodobě; program to však není.

Čím dříve se pravice přestane utápět v hysterii z Babiše a čím dříve si uvědomí příčinu svých problémů – praktikovaný „socialismus pro bohaté“ – tím dříve může nastat její návrat k moci.

LN, 22.10.2014

Autor je ředitel Občanského institutu