Již zde nejsou dvě soupeřící levicové strany, demokratická a nedemokratická. Ruku v ruce s tím, jak postupuje polarizace české společnosti, sociální demokracie zpevňuje své voličské jádro, sílí na úkor KSČM a stává se nezpochybnitelným lídrem levicové politiky.

Strach z komunistů už není namístě. Na rozdíl od situace před čtyřmi lety kouká Filipův spolek nostalgiků Lidovému domu zdálky na záda. A občané, s usazujícími se osobními politickými preferencemi a rozhodnutími činěnými na základě pohledu do vlastní peněženky, se mohou dle libosti těšit či děsit toliko z více nebo méně radikální politiky ČSSD. Komunisté tu sice jsou, avšak slábnou. Na levici hrají výrazné, ale až druhé housle.

Volební úspěch dopřál Jiřímu Paroubkovi luxus velmi volného doporučení regionálním vyjednavačům. Logicky zahřímal, že ČSSD musí bedlivě dbát o dodržení daných slibů. Od toho se odvine její výsledek v příštích volbách do Sněmovny. Dále ale už nabídl svým kolegům široký manévrovací prostor. Bude celkem přirozené, stanou-li se krajskými partnery ČSSD středoví lidovci a zástupci menších formací. Stejně tak nikoho nemůže překvapit převažující odpor k velkým koalicím s ODS.

Pokud se dočkáme také několika regionálních spojení ČSSD s KSČM (na Plzeňsku či severní Moravě), svět se nezboří, zatímco lidé si budou moci otestovat naplňování stoprocentně levicového programu v praxi. Kraje jsou pro podobný experiment jako stvořené.

Spolupráci levicových stran lze obhájit třemi důvody. Společenská „nebezpečnost“ KSČM vyprchává, návrat k totalitním poměrům nehrozí. Komunisté patří k nejméně zkorumpovaným a klientelismem prolezlým partajím. Kromě toho, KSČM donucená převzít spoluodpovědnost za vládu, byť jen v krajích, pozbude punc protestní, antisystémové strany.

Jestli něco hovoří proti komunistům, je to jejich jistá mentální, programová zaostalost, projevující se v oprašování starých, dávno neaktuálních receptů, nekritický vztah k minulosti a zbrklost, tendence dříve mluvit než myslet. Když již o víkendu avizoval předseda KSČM Vojtěch Filip (po vzoru svého upovídaného předchůdce Grebeníčka) vyjednávání s ČSSD v některých krajích, poskytl jim medvědí službu.

Zájmem ČSSD je stresu prostý a rozvážný výběr partnerů, který zohlední její středový přesah. Život v levicovém ghettu po boku KSČM by mohl být příjemný, leč při vyrovnaném rozdělení společnosti by neměl většího efektu. ČSSD naopak potřebuje „misionářsky“ přesáhnout i do liberálních vod. Pakliže to budou po chladnokrevné analýze akceptovat i komunisté a pakliže soc.dem. dokáže vysvětlit, proč část regionů spravuje s KSČM, ztratí debata nad historickými dokumenty, jako je ten z Bohumína, smysl a zároveň bude vytvořen předpoklad, aby se pravo-levé štěpení veřejnosti obešlo bez zbytečně ostrých hran a obskurních ideologických tanců.

Právo 21.10.2008