Je to paradox. V českých zákonech nenajdete žádnou definici toho, kdo je novinář. Ale možná už brzy budeme mít legislativně označeného zahrádkáře. Návrh takového zákona předložili socialisté, komunisté a jeden zelený. Komunista Kováčik k tomu řekl: "Jde o to, aby zahrádkářské hnutí cítilo nějakou podporu, nejen slovní, ale i vyjádřenou nějakou legislativní normou."

Toť přímo esence levičáckého uvažování. Záměrně píšu "levičáckého", protože bych se nechtěl dotknout těch, kteří uvažují levicově. Levicovost je pohled na svět daný životními hodnotami, zkušeností a situací konkrétního člověka. Levičáctví je pak mechanické a tupé zneužívání těchto hodnot pro politický prospěch. Přesně to dělají proponenti podivného zahrádkářského zákona.

Zákony by měly být co nejjedušší a nejsrozumitelnější. Jejich cílem je vytýčit pravidla pro to, aby společnost mohla fungovat. Nejsou tu od toho, aby jakékoliv zájmové či jiné skupině poskytovaly podporu. A není důležité, jestli v té skupině je půl miliónu nebo milión lidí, jak uvádějí politici. Někdo se rád rýpe v hlíně, jiný si zase třeba rád prohlíží pornografii. Pokud ta pornografie není dětská a pokud zrovna do země nezakopáváte souseda, není důvod, aby to řešily zákony.

Komunisté včetně těch mezi socialisty a zelenými neopustili ideu sociálního inženýrství. Chtějí psát zákon jen proto, že existuje koníček, který se dělá na zdravém vzduchu a má sociální i ekologické aspekty. To je naprosto bizarní, stejně jako odvolávat se na výzkum vědců, že zahrádky "bez nároku na energii zvlhčují a ochlazují prostředí". To mohli vymyslet jen Marťani, s kterými ČSSD beztak chce vládnout.

Samotným zahrádkářům může navíc být nějaký zákon ukradený. Pro ty je důležitější, aby v pravý čas pršelo a aby se jim nepřemnožily mšice. V tom jim paragraf nepomůže, stejně jako jim v ničem nepomohl ani sněmovní podvýbor, který má zahrádkaření na starosti. Spolu s myslivostí, rybářstvím a chovatelstvmí. Není to náhoda, tohle všechno jsou aktivity, které se v bývalém Československu staly populární, protože nabízely únik z normalizační reality. Být zahrádkářem nebo chovatelem, tak beru jako sprosťárnu, že si normalizační pohrobci dávají právě tyhle aktivity na svůj prapor.

Ale ono to není zas tak divné, když se podíváme, čím se levicoví zákonodárci zabývají ve volném čase (a že ho poslanci a senátoři mají dost!). Málokterá lobby je tak silná jako ta myslivecká. Václav Klaus kdysi tvrdil, že levicovými aributy jsou batůžek, plastová láhev a snowboard. V posttotalitním parlamentu to vždycky byly rybářský prut, nabitá dvojhlavňovka (s nezbytnými dvěma promile v krvi) a teď zřejmě i sazenička rajčat.

Zahrádkářům chtějí levičáci poskytnout legislativní podporu, na jiné koníčkáře se však dívají skrz prsty. Viz třeba Jiří Paroubek v debatě ke šrotovnému, když mluvil o majitelých starých aut či veteránů. Prý se ve starých autech "hrabou", protože nemají "co v sobotu a neděli dělat", prohlásil šéf ČSSD. Mezi řádky čteme, že kdo to má v hlavě v pořádku jako on, tak rozhodně co dělat o víkendech má.

Vzkaz je jednoznačný, jděte se zákonem pro zahrádkáře či o zahrádkářích do kytek. Samozřejmě těch legislativně neošetřených.

(Psáno pro E15)

Převzato z blogu Extra se svolením autora.