Kdo od sjezdu sociálních demokratů čekal převratné výsledky ve vztahu k vládě nebo podzimním volbám, musel být zklamán. Připomněl spíš povinné cvičení, při kterém se co dva roky musí převolit vedení. Jak ironicky poznamenal Jakub Patočka z Deníku Referendum, mohla by ČSSD kandidovat pod heslem „Nechte nás dál dělat všechno správně“.

Žádné trhnutí kormidlem se nekonalo. Jan Hamáček, vzývající levicový profil sociální demokracie bez přesahu do středu, obhájil předsednické křeslo hned v prvním kole a pak mu týmy jeho vyzyvatelů uhnuly z cesty.

Potvrdilo se, že Tomáš Petříček je slabý hráč a Kateřina Valachová vstoupila do ringu pozdě. Dokonce se spekuluje o vládní rošádě, která by obsahovala Petříčkovo odvolání z postu ministra zahraničí, protože Hamáček by rád někam do kabinetu upíchl svého cenného spojence, poslance a starostu Náchoda Jana Birkeho.

Je s podivem, jak málo toho ČSSD dělá pro svoji záchranu ve sněmovních lavicích. Hamáček se tváří, že za žalostné předvolební preference může covid a špatné zvládání epidemie koaličním partnerem. Dál však účast ve vládě s ANO hájí a nevylučuje ji ani do budoucna.

Sociální demokraté předvedli, že dokážou vést sáhodlouhé spory, jestli pokračovat s Andrejem Babišem, ale odpověď na otázku, jak zastavit jízdu po skluzavce, neznají. O nápady, jak pomoct občanům s bydlením, mzdami, pracovními podmínkami nebo penzemi, nouzi nemají.

Nejhlasitěji z partají také hovoří o nutnosti vyztužit příjmovou stránku státního rozpočtu novými daněmi, zejména daní bankovní a digitální. Něco jiného je ale vést živou programovou diskusi – to oranžovým vždy šlo – a něco jiného odvodit z ní srozumitelné poselství voličům.

Přitom posluchače by najít mohli. Na koronavirovou krizi patrně naváže krize ekonomická a sociální. V takových okamžicích zpravidla poptávka po sociálnědemokratických receptech stoupá. V minulosti se ale Lidovému domu osvědčilo předkládat je spíš z opozičních než vládních lavic.

Ve Strakovce je ČSSD zastíněna hyperaktivním velmistrem chaosu Babišem. Jedním z důvodů, proč si do čela opět vybrala necharismatického Hamáčka, může vedle setrvačnosti, kdy se půl roku před volbami málokdy přepřahá, být také jeho renomé manažera, který solidní prací v čele ústředního krizového štábu vyvažuje Babišovy zmatky. Bude to ale stačit? Nebudou občané v říjnu postupovat podle zásady „spolu chyceni, spolu pověšeni“?

Aby sociální demokracie působila věrohodně a kompetentně, potřebuje mít ve veřejném prostoru spojence – mezi nezávislými osobnostmi, občanskými aktivisty, ale i spolky nebo menšími stranami. Milostivě uvolnit pár míst na kandidátkách odborářům nestačí.

Jenže po sjezdu ČSSD o nic otevřeněji než před ním nepůsobí. Úvahy o předvolební spolupráci se Zelenými sklidily kritiku z části regionů, Hamáček proto zařadil zpátečku. A tak se bude zřejmě opírat jen o sympatizanty konzervativní levicové politiky. To může ubrat pár hlasů babišovcům, zato levicoví liberálové jsou ponecháni tandemu Pirátů se Starosty. Sociální demokraté zjevně zapomínají, že ve srovnání s konkurencí jim v dobách největší slávy hrála do karet pověst širokospektrálního hnutí, které dokáže integrovat pestré společenské skupiny.

Dnes se ČSSD chová jako malá strana smířená s fidláním druhých houslí po Babišově boku. Skutečnost, že se Hamáčkův vzkaz – dejte mi ještě šanci, dělám to dobře a tentokrát se už jistě odrazíme ode dna – nesetkal se salvami smíchu, pouze vypovídá o odevzdanosti sociálních demokratů svému osudu. Šance dát se dohromady se odkládá až za volby, dost možná i za vrata sněmovny. Podobnou zkušenost ostatně v roce 2010 udělali lidovci.

Autor je politický analytik

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus