Jaroslav Foldyna, nový místopředseda ČSSD, velmi rozhněval svého předsedu Jana Hamáčka, který mu doporučil, aby se omluvil za své jednání z akce s ruskými „Vlky“. Foldyna nevidí důvod.

Už dlouho to vypadá tak, že se Foldyna stává jakýmsi „zlým“ mužem v ČSSD. Jako jeden z mála, ne-li zcela osamocen ve vedení ČSSD kritizuje „proevropskou“ politiku své strany, která je podle něj zodpovědná za obrovskou ztrátu voličské přízně. Často hovoří o tom, že je „potřeba vnímat realitu“. Nyní na setkání k oslavě konce II. světové války v Praze s ruskými Nočními vlky se dostal do kontroverze s jistým aktivistou. Použil přitom zajímavou argumentaci a odmítá se za cokoliv omlouvat.

Jan Hamáček i Jiří Zimola hovoří o Foldynově případu jako o konfliktu zastupování sama sebe a ČSSD. Faktem je, že pozici místopředsedy ČSSD získal Foldyna poměrně překvapivě, a tudíž jeho aktivity, jakkoliv je může vydávat za své soukromé, samozřejmě vedou k tomu, že se do jeho „soukromé“ akce přimíchá celostátní politika. Foldyna už asistoval ruským Nočním vlkům dříve, a tak může tvrdit, že je to jeho dlouhodobý postoj. Nicméně ohánět se vlastenectvím tak, jako on, má samozřejmě svá úskalí.

Foldyna intuitivně a zřejmě velmi správně chápe, že oficiální politika ČSSD jakožto výrazně „proevropské“ strany mohla stát i za velkým propadem voličské přízně v podzimních volbách. Je velmi pravděpodobné, a připouštějí to i analýzy agentur zabývajících se volebními preferencemi, že ne nevýznamná část bývalých voličů ČSSD volila v podzimních volbách hnutí ANO a zřejmě i SPD. Ostatně podobný úbytek ve prospěch „nacionalistické“ Alternativy pro Německo (AfD) zaznamenali sociální demokraté i v Německu. I tam už v některých průzkumech poráží AfD německou SPD, podobně jako naše SPD Tomia Okamury vykazuje vyšší volební zisk i preference než ČSSD. Foldyna tedy cítí, že by bylo dobré oslovit bývalé voliče ČSSD, přeběhlíky k SPD, s tím, že i ČSSD je „vlastenecká“ strana, která ochrání naše „životní zájmy“. Protože je takový, jaký je, dělá to tak, jak umí. Že se jako na potvoru dolaďuje koaliční smlouva ANO a ČSSD, je v tomto případě shoda skutečně náhodná.

Snaha současného Hamáčkova a Zimolova vedení ČSSD o vstup do koaliční vlády je samozřejmě obrovská sázka do loterie. ČSSD ve volebních preferencích stagnuje a teprve po schválení koaliční smlouvy ve vnitrostranickém referendu a podepsání koaliční smlouvy se ukáže, jak voliči vstup ČSSD do vlády přijali. Očekávám, že hlasití odpůrci koalice s ANO pokoj nedají, nicméně velmi by mne překvapilo, pokud by Hamáček se Zimolou nedokázali své spolustraníky přesvědčit, aby koaliční smlouvu schválili. Rozmíšky v ČSSD jí však v žádném případě popularitě nepřidají.

Považuji proto Foldynovo extempore na oslavě konce II. světové války v Praze spolu s Nočními vlky z Ruska jen za špičku ledovce, která ukazuje hluboké názorové rozdíly uvnitř této strany. Navíc Foldyna považuje i zákaz spolupráce s SPD Tomia Okamury na jakékoliv úrovni za chybný. Například v Ústeckém kraji již funguje koalice ČSSD, KSČM, SPD-SPO. To mimochodem ukazuje, že „zákazy“, které si ČSSD vytváří, jí nebrání v „tvořivém“ přístupu a koalice s SPD v Ústeckém kraji vedení partaje evidentně nevadí.

ČSSD je tak bez ohledu na „případ Foldyna“ stranou v troskách, která si slibuje od vládního angažmá udržení ve sněmovně. Ani to se jí však nemusí vyplatit, a prvním testem skutečné síly ČSSD tak budou letošní podzimní komunální a senátní volby.