Výsledek krajských voleb i prvního kola voleb senátních naznačil prudký nástup české levice. Výsledek druhého kola voleb do senátu dokončil úplný levicový obrat v Česku. ODS ztrácí většinu v horní komoře českého parlamentu a ČSSD posílila v senátu téměř na úroveň ODS. Tento výsledek znamená definitivní konec Topolánka jako vítězného lídra ODS.

V současné chvíli jsou patrné dvě jasné tendence. ČSSD s Paroubkem může zahájit definitivní boj o zničení koaliční vlády. V ODS nastane rozhodování mezi tím, zda ve vládním angažmá pokračovat, a mezi názorem odejít do opozice. Kromě toho je jasné, že premiér Topolánek bude dříve nebo později vyzván k tomu, aby opustil nejprve křeslo předsedy ODS a pak pravděpodobně i pozici předsedy vlády.

Letošní krajské i senátní volby jsou jakýmsi kontrapunktem k volbám do poslanecké sněmovny z léta 2006. Česká levice, která ve volbách do parlamentu v roce 2006 ztratila po čtyřech letech většinu v poslanecké sněmovně, využila toto období ke konsolidaci v opozici. Vládní strany, zejména ODS a zelení, podlehly vnitřní erozi. Nesplněné ambice několika zelených a několika poslanců ODS nejprve donutily Stranu zelených k velmi nestandardnímu kroku uspořádat sjezd několik týdnů před volbami. Na něm se sice podařilo Bursíkovi obhájit své pozice, k volbám ale příznivci zelených nepřišli a strana propadla. V ODS začal boj Vlastimila Tlustého proti Topolánkovu vedení, který skončil jednak aférou Tlustý-Morava, jednak vedl ke sblížení tří poslanců za ODS s opozicí. To se projevilo při hlasování o státním rozpočtu i při hlasování o nedůvěře vládě.

Topolánek v ODS dopíjí kalich hořkosti až do dna. Pokud se před týdnem zdálo, že ODS nemohla zaznamenat horší volební výsledek jako v případě krajských voleb, pravý opak je pravdou. Senátní volby dopadly z hlediska působení na celostátní politiku ještě mnohem hůře. Je pravděpodobné, že výsledek voleb donutí celou ODS k výrazné změně stylu komunikace s veřejností. Laciná gesta, která si Topolánek nedokázal odpustit, a která mu ve veřejnosti jednoznačně uškodila a získala mu mnoho nelichotivých přezdívek, končí a s nimi celé vládní angažmá ODS se zelenými.

Pokud nové vedení ODS přistoupí na nabídku ČSSD o úřednické vládě spolu s předčasnými volbami do poslanecké sněmovny v termínu evropských voleb na jaře 2009, podepíše si další volební porážku. Z pohledu ODS by zřejmě nejlepší řešení byl odchod do opozice. Je však velkou otázkou, zda tomu budou nové špičky ODS ochotny naslouchat a zda nedají přednost vládnutí-nevládnutí s tichou podporou Paroubka. Ten si ale vždy přisadí, když bude potřeba, a tak i volby v řádném termínu 2010 mohou skončit drtivou porážkou ODS.

V každém případě letošní volby ukázaly, že reformy čehokoliv jsou v Česku odsouzeny k nezdaru. Nejde možná ani tak o způsob těchto reforem či o jejich vysvětlování, jako o to, že si většina lidí žádné reformy nepřeje. Je pravdou, že volič chce být uplácen, a nejen snižováním daní. Česká levice vsadila vše na to, že v Česku žádné reformy nejsou nutné ani potřebné, a většina se k tomuto názoru přiklonila. Toto je alarmující lakonické sdělení českých voličů: Politici, rychle nás zbavte třicetikorunového poplatku u lékaře!

(Psáno v sobotu 25. 10. 2008 v 16,30)