Traduje se - a průzkumy veřejného mínění podpořené výkladem většiny sociologů to většinou potvrzují - že hádky či vyhrocené diskuse uvnitř politických stran vedou k oslabení těchto partají. Lidé v Česku mají podle všeho sklon říkat: "Už zase se tam nahoře hádají, kdyby raději pracovali." Proto lídři politických stran sází na to, že v jednotě či alespoň "zdánlivé jednotě" je síla.

Jako nejnovější příklad z poslední doby bývá uváděna vzrůstající podpora zelených. Podle průzkumů zelení dosahují dnes dvouciferné podpory a dokonce předběhli komunisty. Voliči (resp. respondenti průzkumů) se prý Bursíkovi odvděčili za to, že se mu podařilo udržet stranu navenek jednotnou. Jednotně vystupuje poslanecký klub i vedení partaje.

Oproti tomu vnitřní napětí v ODS je cítit už dlouho a stranu to podle průzkumů zatím příliš nepoškozovalo. Jenže v posledních dnech i týdnech se přitvrzuje. Neshody mezi čestným předsedou ODS a premiérem narostly do otevřeného konfliktu. Proběhlo cosi jako vzpoura regionů. Topolánek osočil svého prvního místopředsedu Béma a pražskou ODS z podivných ekonomických praktik, pustil se také do europoslance Jana Zahradila ("duch národního obrození") a ministr financí Vlastimil Tlustý ho zklamal "profesionálně i lidsky".

Touha po jednotě je ale spíše důkazem politické a občanské nedospělosti a nevyzrálosti. Jde asi svého druhu o resentiment po husákovské Národní frontě, kdy se nikdo o ničem nehádal.

Pokud tedy ODS nezaznamená po těchto konfliktech výrazný propad preferencí, bude to důkazem, že český volič začíná dospívat. Ve vyhrocené době a při sestavování vlády jsou totiž určité vnitrostranické rozbroje normální, i kdyby byly motivovány čistě mocensky. A především debaty o ideových a programových věcech, které zatím spíše scházejí, by bylo lze považovat za důkaz zdraví, vnitřního života a normality.

Pokud chce ODS zůstat občanskou pravicovou stranou, bylo by užitečné, aby tato pravice obsahovala třeba proud liberální i konzervativní, frakce a kluby libertariánské i sociálně konzervativní, zapřisáhlou pravici i mírný střed, proudy evropské i euroskeptické, kruhy velkoměstské, maloměstské i venkovské, moravské i pragocentrické apod.

V tuto chvíli se nemá ODS o voliče co bát. Lidé, kteří inklinují k pravici, kteří chtějí reformy, méně regulace a jednodušší podnikání, nemají po neúspěchu projektů typu ODA, Unie svobody, Evropští demokraté prostě na výběr. ODS samozřejmě může výrazně poškodit mnoho dalších věcí: korupce, amatérismus, neschopnost, arogance či samolibé vystupování apod. To vše je ale jiná kapitola.

HN, 5.1.2007