Mezi efektním vládnutím a efektivním státem je rozdíl

Výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu jsou rok od roku kritičtější. Těžko v tom přitom vidět součást ideologického zápasu. Ve vedení NKÚ najdeme odborníky i politiky a instituci teď devět let šéfoval bývalý sociálnědemokratický poslanec Miloslav Kala, jehož nedávno sněmovna s pravicovou většinou navrhla prezidentu republiky k opětovnému jmenování.

Vysvětlení, z čeho plyne ona nespokojenost, proto musíme hledat někde jinde. Například ve státu, který nefunguje, jak by měl. Je drahý, což neznamená ani velký, ani silný, a je neprofesionálně řízený, ačkoliv absolvoval osmiletou léčebnou kůru z rukou manažerů, kteří měli podle vzkazů z billboardů ambici vystřídat politická nemehla.

Čerstvě nám kontroloři sdělili, že vloni pokračoval enormní nárůst běžných výdajů, který vedl ke zvyšování schodku státního rozpočtu a k zadlužování státu. Téměř 90 procent meziročního nárůstu celkových výdajů loňského státního rozpočtu nesouviselo s bojem proti covidu. Vysoké tempo zadlužování státu a absence hledání úspor přitom ohrožují stabilitu veřejných financí. Ačkoliv Česko v evropském srovnání patří stále mezi nejméně zadlužené země, tempo růstu státního dluhu v roce 2021 bylo třetí nejvyšší.

Zkusme se oprostit od koaličně-opozičního boje, kdy se exministryně financí Alena Schillerová z hnutí ANO hájí, že minulá vláda prostě jen pomáhala lidem a firmám hojit rány způsobené koronavirem, a proto též například rostly počty a platy státních zaměstnanců, zatímco lidovecký místopředseda sněmovny Jan Bartošek (KDU-ČSL) tvrdí, že hnutí ANO pouze prodávalo salámy a dělalo reklamní kampaň.

Jsou recepty takové a jsou recepty makové. Jednou vládnou monetaristé, podruhé keynesiáni. Jiné priority má levice, jiné pravice a jiné kovaní populisté. Aby stát fungoval, potřebuje peníze i zaměstnance – a ty špičkové nelze odbýt almužnou, nechceme-li IT, PR nebo právní služby nákladně outsourcovat. Covidové kompenzace zase loni i předloni nejhlasitěji prosazovala pravicová opozice.

Nasměrování a využití veřejných peněz je zkrátka vždy předmětem politické debaty, v níž je lépe neoperovat kategoriemi dobra a zla.

Soustřeďme se však na to podstatné: výsledky kontrol ukazují v řadě oblastí na dlouhodobé, často systémové problémy, které pro Českou republiku představují nedostatečně využitou příležitost šetřit veřejnými prostředky. Podle NKÚ ale nejde o prosté škrty, ale o odstranění neúčinných a dlouhodobě zaběhnutých postupů. Jako příklady úřad uvádí nehospodárné nákupy, neúčinné kontroly některých institucí nebo nedůsledný přístup k vlastnické politice státu.

Jinými slovy, jsme svědky těžkopádnosti, neschopnosti a leckdy i neochoty opustit chybnou i nákladnou praxi a inspirovat se tam, kde věci šlapou hladčeji i levněji. Třeba o digitalizaci a elektronizaci nám káže jedna vláda za druhou, avšak stejně tak jedna za druhou selhává v jejím uplatnění napříč resorty a agendami.

Samostatnou kapitolou pak jsou investice. Ty stále víc připomínají yettiho: mluví se o nich, před volbami dvojnásob, přitom ty skutečně dlouhodobě prospěšné aby jeden pohledal. Důvod je prostý. Nejeden politik dá přednost efektnímu vládnutí před efektivním státem.

Leč čekají nás drsné časy a v nich peníze, jež vyletí komínem, chybí obzvlášť. Zjištění a rady Nejvyššího kontrolního úřadu sice za svaté mít nemusíme, ale v našem vlastním zájmu bychom je vážně brát měli.

Autor je politický analytik