V nedělních Otázkách Václava Moravce si ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda s poslancem Evropského parlamentu Miloslavem Ransdorfem nebývale notovali. Shodli se na tom, že by mělo být důsledněji kontrolováno dodržování podmínek, za kterých smí vstupovat do České republiky občané Austrálie, Kanady a Spojených států. Okamžitá reakce Václava Moravce, který to označil za buzeraci, přesně vystihla vyznění, jakého mohl nabýt divák. ‚Když vy nám nezrušíte víza, my to vašim občanům taky trochu znepříjemníme,‘ jako by vzkazoval ministr zahraničních věcí těmto zemím.

Podle Cyrila Svobody jsou totiž současná pravidla turisty z USA, Kanady a Austrálie masově porušována. Silně pochybuji, že by do naší země američtí, kanadští a australští občané masově jezdili za prací. Tedy pokud jezdí, určitě to nebude v takových počtech, které by se daly označit za masové. Devadesátidenní lhůta je možná překračována, nevím ale proč se soustředit zejména na tuto skutečnost. I dnes přeci musí existovat mechanismy, které tomu zabraňují. Zpřísnění kontroly příchozích občanů z těchto států, které si přeje Svoboda, spíše, než aby něco řešily, budou snižovat turismus.

Ale to důležitější – pokud od Spojených států a dalších zemí chceme ústupky v podobě odstraňování vízové povinnosti, nelze je takto „násilně“ vymáhat. Těžko pak můžeme doufat, že naše msta bude úspěšnou a přesvědčí USA, Kanadu a Austrálii k zrušení vízové povinnosti. Místo zefektivňování praxe zabraňující snadnému vstupu západních občanů do naší země by bylo na místě poukazovat na pakt solidarity Evropské unie a klást důraz na dialog a na diplomatickou cestu vedoucí přes kompromis k usnadnění získání víza našich občanů směrem do zmíněných států, případně na jeho uplného zrušení.