Jedné z výrazných postav Ústavního soudu, soudkyni Elišce Wagnerové, končí mandát. V rozhovoru pro Právo si, lidově řečeno, pustila ústa na procházku a mimo jiné na otázku "Ústavní soud se bude znovu zabývat reformními zákony vlády Petra Nečase. Jaký je váš osobní názor na ně, když už se nebudete účastnit jednání o nich?" řekla toto: "Eufemisticky řečeno, jsou problematické. Pokud to mám říct otevřeně, tak jsou šílené, asociální, a já nechci žít ve státě, který se chová jako asociál. Tato republika byla v roce 1918 zakládána na humanismu, Masarykova idea říká, že stát žije myšlenkami, z nichž vznikl. A když se dneska podívám, jestli jsou tu aspoň zbytky humanismu? Máme tedy nárok na to, abychom přežívali dál? Sice přeháním, ale to jsou věci, které mě rozčilují, tyto reformy mnoho lidí uvádějí do opravdové bídy, vidíme to dnes a denně. V takto spravovaném státu žít prostě nechci."

Co k tomuto výlevu říci? Inu, nejprve snad tolik, že Československo v roce 1918 bylo zakládáno nikoliv jako stát tzv. sociální. Idea sociálního státu se naplno rozvinula až po druhé světové válce, kdy v západní Evropě získaly moc sociálně demokratické strany a kdy se pravicové strany této ideji přizpůsobily. Co se dnes v Evropě děje, není nic jiného než krach této ideje. Posledních dvacet let byl sociální stát udržován při životě masivními státními subvencemi za cenu prudkého růstu státních dluhů. Pokud to paní Wagnerová nevidí a nezajímá(?!) ji to, je to přinejmenším v jejím postavení zarážející. Pokud navíc tvrdí, že "přehání", a současně říká, že "vládní reformy přivádějí mnoho lidí do opravdové bídy", pak je něco na jejím výlevu špatně.

Je naprosto neoddiskutovatelnou pravdou, že vládní reformy nikoho do bídy nepřivádějí. V situaci, kdy již státy jako Řecko snižují, tj. škrtají důchody a sociální dávky ne o procento, ale o desítky procent, je snaha české vlády udržet růst penzí na přijatelné úrovni tou nejlepší odpovědí na nářky paní Wagnerové. Navíc plán vlády na letošní rok uvažuje s tím, že budou zvýšeny některé daně, tj. DPH, daně z vyšších příjmů a zvýšeny stropy na sociální pojištění. V situaci, kdy nezaměstnanost v Řecku či Španělsku láme nové rekordy vysoko nad dvaceti procenty a u nás se možná průměrná reálná mzda sníží o několik málo procent, je argumentace paní Wagnerové nejen nepřiměřená, ale zcela jasně řečeno lživá. Bohužel, paní Wagnerová se vybarvila do ruda.