V netajné části své výroční zprávy za minulý rok Bezpečnostní informační služba uvedla, že odhalila „skupinu osob dlouhodobě pracující pro ruskou zpravodajskou službu“, aby v této činnosti nepřátelské vůči České republice nepokračovala. Vojenské zpravodajství zase napsalo, že „ve druhé polovině roku 2009 spolupracovalo s partnerskou zpravodajskou službou na identifikaci a následné eliminaci pronikání ruské vojenské rozvědky do nejvyšších velitelských struktur armády ČR“.

Koncem července přinesl deník MF Dnes sérii článků, které se pokusily tyto nejasné věty dešifrovat. Později otiskl obsáhlejší analýzu týdeník Respekt. Jejich autoři vycházeli z informací, které jim pověděli anonymní důstojníci českých tajných služeb. A ministr obrany Alexandr Vondra ve sněmovním výboru pro obranu a bezpečnost potvrdil, že české tajné služby odvedly vynikající profesionální práci.
Agent ruské rozvědky Robert Rachardžo, který žil v republice dvanáct let a živil se jako vězeňský psycholog, navázal úzký styk s majorkou Vladimírou Odehnalovou, která postupně dělala sekretářku třem generálům: Josefu Sedlákovi, Josefu Prokšovi a Františku Hrabalovi. Tímto způsobem získával Rachardžo zprávy z nejvyšších vojenských kruhů. České tajné služby ho údajně sledovaly asi pět let. Loni na podzim však ruský vyzvědač zmizel, prý do Moskvy, a tři generálové i majorka byli nuceni svléknout uniformy.

Otazky bez odpovědí

Vynořuje se celá řada otázek, na které chybí odpovědi.
Jak to, že tito vysocí důstojníci nebyli postaveni před soud kvůli prozrazování vojenských a státních tajemství? Nebylo to proto, že nic tajného nevyzradili, ale jenom se zbytečně rozpovídali o situaci v armádě? Anebo naopak aspoň některý z nich byl zasvěcen do role Rachardža a jeho prostřednictvím začala česká tajná služba hrát zpravodajskou hru s ruským protivníkem, to znamená, že přes něj vypouštěla klíčové dezinformace zabalené v 90 procentech pravdivých, nicméně neškodných informací? Tedy že Češi vodili Rusy za nos? Jak to, že čeští sledovači, kteří věděli o Rachardžově každém kroku, dopustili, aby zmizel z republiky a údajně se dostal do Moskvy? Nepodařilo se české tajné službě, případně ve spolupráci s některou službou NATO, tohoto Rusa převerbovat, takže se vrátil domů jako náš agent? A když použijeme klasický sovětský termín „rozvědčík“, který zní lépe než špion, tak jsme poslali rozvědčíka NATO do Ruska?
Všechno je možné. Ve světě tajných služeb jsou jakékoli kotrmelce přípustné.
A proč takový mediální cirkus okolo Rachardža, tří generálů a majorky? Nevypustily ho cílevědomě české tajné služby, aby zakryly novou úlohu dabléra Rachardža, pokud se stal dablérem?

Informace i dezinformace

Nic z toho není jisté. Stejně jako není jistá verze, která už dřív prošla českým tiskem. Špionážní a kontrašpionážní služby vedou od nepaměti dezinformační kampaň vůči veřejnosti, jen aby ukojily její hlad po senzacích a současně aby zakryly svou skutečnou činnost. Pravdu se dozvíme až po několika desetiletích – jako právě nyní, kdy britské zpravodajské služby přiznaly, že jednoho ze scénáristů prvních filmů o Jamesi Bondovi podezřívaly po celé jedno desetiletí ze špionáže pro Sovětský svaz, že jedna primabalerína byla za druhé světové války německou vyzvědačkou a že jeden z fyziků, kteří se podíleli na vývoji atomové bomby a později dostal Nobelovu cenu se dvěma kolegy za objev kódu dědičnosti, patřil dlouhou dobu mezi podezřelé ze spolupráce s KGB.
Těšme se tedy, že v kauze Rachardžo a spol. bude jasno snad za 30–40 let. Zatím se musíme spokojit s úniky informací, které vyhovují českým tajným službám.
Bohužel, takových Rachardžů, před kterými bychom si měli dávat pozor a které zatím nikdo neodhalil, žije u nás mnohem víc. Nejsem si však jist, jestli nám je v polovině století Moskva odkryje – jedině kdyby se mohla pochlubit jejich „hrdinskými činy“, jinak bývá v tomto směru skoupá.

Otištěno v mírném zkrácení v Reflexu č. 35

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz