V kauze Tuhý vs. Šlachta (případně obráceně) alias Chovanec vs. Babiš (případně obráceně) jsem na tom stejně jako exprezident.

Tedy policejní exprezident Tomášek. Ten v pátek (10/6) na serveru Echo24 (článek „Co se děje nyní v policii, mě děsí“) přiznal: „Pochopil jsem, že nic nechápu.“ Jsem na tom stejně.

„Reorganizační kauza“ rozděluje, ale na čí stranu se postavit? Kde je pravda? Kdo má pravdu? Nevím.

Seznámil jsem se během víkendu na všech možných portálech s názory kde koho na toto téma. Pro i proti ohlášené reorganizaci. Kde končí odborná stránka věci a kde začíná účelové politikaření?

Věc není ani černobílá, ani přímočará. Plukovník Šlachta není světec a generál Tuhý nemá rohy a kopyta (případně obráceně). O to je to celé komplikovanější.

Sokrates ve mně říká: „ Vím, že nic nevím.“ A to se mi stává spíše výjimečně. Je to moje chyba, že se v tom nevyznám? Anebo chyba aktérů tohoto politicko-policejního cirkusu? Tuším, že „B“ je správně, vždyť „nic nechápe“ ani funkčně nejvyšší policejní důstojník Karlovarského kraje. Navíc ho to, co se v policii nyní děje, „děsí“. To by mělo děsit i nás, prosté občany. Protože jsme svědky krize, jejíž následky sotva dokážeme předjímat.

Komu mám věřit: Tuhému? Šlachtovi? Chovancovi? Babišovi? A proč tomu či onomu a ne jejich oponentům? Jistě, pravidla (zákon) hovoří jasně. Ale co když mají odpůrci reorganizace pravdu? Větší míru pravdy. A co když mají pravdu, víc pravdy, náčelníci z policejního prezidia a ministr vnitra?

Když končil víkend, cítil jsem, že se v mé hlavě vytvořil včelí úl.

Jediným majákem v té bouři myšlenek je obraz, který z mé mysli nevypudí ani ta nejsilnější skleróza. V úterý (14/6) uplynou tři roky od nezapomenutelné tiskové konference, na níž plukovník Šlachta seděl vedle vrchního státního zástupce Ivo Ištvana a v souvislosti s kauzou „Nagygate“ národu sdělil, že policie „zajistila 120 až 150 milionů korun a desítky kilogramů zlata“. Následně putovali do vazby jak Nagyová, tak tři exposlanci – aby se později ukázalo, že tito tři byli za mřížemi nezákonně. Co z tehdejšího zatýkacího megadivadla zbylo, víme. Hora porodila myš.

Píšu o tom proto, že když dnes týž Ištvan předvolává k výslechu policejní špičky této republiky v souvislosti s plánovanou rekonstrukcí elitních útvarů, běhá mi mráz po zádech. Mám obavu, že jde o stejně chatrnou konstrukci, na základě které se exposlanci Tluchoř, Fuksa a Šnajdr dostali před třemi roky za katr. Ano, děsí mě Ištvanovo „prokurátorské“ vidění světa.

V souvislosti s předchozí větou se dostávám k neméně děsivému závěru. I kdyby nápad vytvořit novou organizační strukturu nebyl ideální, není to tak podstatné. Mnohem nebezpečnější než toto, dokonce horší než celý ten politický cirkus, který tuto záležitost provází, se mi jeví ingerence právních jakobínů z olomouckého vrchního zastupitelství do celé věci. Ingerence mocenská, která vytváří dojem, že Tuhý a spol. jsou zloduchové. Známe to přece z roku 2013: tehdy také Ištvan a spol. vytvořili dojem, že Tluchoř, Fuksa a Šnajdr jsou zločinci. Byla to lež a my se už nedozvíme, jak velká část veřejnosti jí ochotně uvěřila.

Dá se očekávat, že spor o rekonstrukci elitních útvarů tento týden vygraduje. Tajně doufám, že na jeho konci budu moudřejší. Možná jsem ale naivní.