Peníze z evropských fondů jsou v České republice v řadě případů využívány nehospodárně. Někdy vzniká podezření, že jsou spíše rozkrádány, než rozumně investovány. Evropská komise by musela být naprosto izolována od okolního světa a dlít někde na Marsu, aby se k ní tyto zvěsti nedonesly.

Z Prahy do Bruselu je to měřeno kosmickými vzdálenostmi jen kousek. V praxi se to projevilo tím, že čerpání evropských peněz už bylo v minulosti pro Českou republiku pozastaveno a hrozba uzavření tohoto penězovodu padla opakovaně. Důvodem byly pochybnosti o smysluplném vynakládání evropských financí a o kvalitní kontrole.

Ta by měla být nezávislá, jinak její provedení nemá valný význam. Maximálně k formálnímu potvrzení, že je všechno v pořádku. Nelze se divit tomu, že takto pojaté kontroly zásadní nedostatky neodhalily. Někdy to na základě zadání ani možné nebylo. Jindy mohlo jít o záměr, pokud možno nic nezjistit. Zásadní je, kdo ji provádí, na co se má zaměřit a z jakých dokumentů může čerpat.

Právě do těchto souvislostí je potřeba zasadit audit nemocnic, který byl zaměřen na nákup vybavení a přístrojů některých specializovaných pracovišť. Jak se ukazuje, způsob kontroly zadala Evropská komise a na její provedení dohlédlo tuzemské ministerstvo financí.

Byla tím narušena zaběhnutá praxe, že takovéto peněžní toky prověřovaly auditní týmy z ministerstva zdravotnictví, nebo najaté firmy. Ty mohly vycházet například z maximálních limitů, které byly určeny na nákup přístrojů ministerstvem. Pokud nebyly bezdůvodně a bez souhlasu překročeny, nemusely takovéto nákupy označit za předražené. Přesto by se mohly pozastavit nad tím, že často se výsledná cena přiblížila stanovené horní hranici a málokdy se pohybovala výrazně pod ní.

Byť výsledky nejnovější kontroly nejsou ještě oficiálně zveřejněny, z dostupných informací je zřejmé, že nyní zastávají auditoři jiný názor. Patrně vycházeli z reálných tržních cen a ty mohly být výrazně nižší. Výslednou částku potom mohlo zvyšovat i pořízení přístrojů přes prostředníky. Zkrátka odlišně pojaté kontroly mohou dospět k protichůdným závěrům. Co se jedněm auditorům může jevit jako předražené, to mohou druzí považovat za standardní cenu.

Chce-li Česká republika i nadále čerpat evropské peníze, měla by se v pohledu na přiměřenou cenu shodnout s Evropskou komisí. K tomu se dobere tím, že výsledky nejnovějšího auditu si kriticky vyhodnotí.

Budou-li argumenty kontrolorů skutečně pádné, potom by se neměla snažit jeho nepříznivé vyznění zpochybňovat. Momentálně se zdá, že se o to někteří politici snaží s nadějí, že Brusel uvěří tomu, že provedení auditu bylo účelové a zpolitizované. Slabina jejich taktiky spočívá v tom, že si ho zadala právě Evropská komise. A protože není z Marsu, těžko bude takovýmto argumentům věřit.