Zdá se, že se vládě nepodaří splnit jakýsi politologický předpoklad úspěšného vládnutí: přijmout zásadní právní předpisy v prvé polovině svého funkčního období.

Vláda se totiž chystá právě v druhé, jaksi předvolební polovině svého vládnutí přijmout některá zásadní legislativní opatření dotýkající se milionů občanů, která však již dnes vzbuzují, mírně řečeno, rozpaky. Jde o zákon o sociálním bydlení, o novelu zákona o evidenci obyvatel a o novelu stavebního zákona.

O připravovaném zákonu o sociálním bydlení bylo již napsáno tolik, že už skoro není co dodat. Snad jen zjištění, že každý kontakt vlády s představiteli obcí vede k opouštění původních představ vládních legislativců. Od zrušení původně zamýšleného záměru ukládat pod sankcemi obcím povinnost vyhradit určité procento bytů k sociálním účelům, vedla poslední cesta předsedy vlády do Severočeského kraje k tomu, že budou obcím poskytnuty finanční prostředky na bourání vybydlených nemovitostí. Aniž by ovšem bylo rozhodnuto, jak zabránit tomu, aby stejný osud nepotkal za pár let stavby, které na základě zákona o sociálním bydlení mají být nově postaveny. A navíc zdá se, že celý záměr zákona je významně determinován snem o integraci tisíců „uprchlíků“, u nichž zcela zjevný nedostatek jakýchkoliv předpokladů pro integraci má být nahrazen nově objevenými hodnotami křesťanského náboženství, aniž bychom si ovšem položili otázku, jak to učinit, když u jiné křesťanské minority, která zde s námi žije stovky let, se to zjevně nedaří.

Jestliže zamýšlená novela zákona o evidenci obyvatel má hlavně přispět k tomu, aby bylo odstraněno to, co předchozí novela téhož zákona zavedla, totiž přihlášení k trvalému pobytu v budově úřadu, vzbuzuje to pochybnosti o tom, zda máme vůbec nějakou cílovou představu jak s občany zacházet. Jestliže se podle navržené novely má trvalý pobyt na ohlašovně úřadu změnit na „fiktivní pobyt“ (nový termín) a ti, kteří ho budou mít, se změní v bezprávné občany, jde o sotva přijatelný, zjevně protiústavní záměr. Nově zavedená povinnost občanů hlásit (pod sankcí) „přechodný pobyt“ (nově opět zavedený termín), pokud se mimo trvalé bydliště zdržují více než 90 dnů (chataři a chalupáři, studenti na kolejích!) a povinnost všech občanů pod sankcí vysoké pokuty se přihlásit k trvalému pobytu tam, kde se skutečně zdržují, zjevně nepočítající s tím, že někteří by museli ohlásit místo pod mostním obloukem, pak svědčí jen o neznalost reálného stavu společnosti.

To novela stavebního zákona předkládaná pod záminkou „zjednodušení státní správy“ svědčí o nadále již netolerovatelné nepoučitelnosti MMR, které v pracích na zásadních změnách stavebního zákona (v letech 2006 a 2012) opakovaně selhávalo. Jím navržené změny stavebního zákona ke „zjednodušení“ nevedly, ale právě naopak. Zavedení nových institutů, jako jsou certifikáty autorizovaných inspektorů (jako bychom neměli dost zkušeností s převodem pravomocí státu na soukromé exekutory!), veřejnoprávních smluv a rušení kolaudačního řízení, vedlo jen k řadě vleklých sporů, k prodloužení procesu výstavby a ke vzrůstající právní nejistotě všech účastníků řízení. V této destrukci navržená novela jen pokračuje.

Slova paní ministryně Šlechtové o tom, že „snadnější realizace větších i menších staveb bude mít pozitivní dopad na oživení stavebného průmyslu“, spíše svědčí o absenci povědomí o smyslu státní správy: odstranění zdravotních předpisů a omezení, tedy snadnější realizace výroby potravin by jistě vedla k „oživení“ výroby „potravin“, jen nevím, zda si to opravdu přejeme….

(V pozměněném a zkráceném znění vyšlo v Právu 27.7 2015)