POLITIKA: Rozkládání státu
Pravice podle Klause vymizela. Ona ale v důsledku korupce veřejnosti splynula s levicí
Do rodiny internetových formátů televizního typu přibyl Rozstřel na webovém deníku iDnes. Prvním hostem Jaroslava Plesla byl Václav Klaus. Volbu prvního hosta pořadu jistě předcházely úvahy a jen Plesl sám by mohl vysvětlit, proč padla právě na člověka s minimálním vlivem na českou politiku. Ostatně jeho osobní angažmá je spíše německé, a jelikož jím podporovaná strana AfD je po dalších vnitroněmeckých volbách nadále na vzestupu, může se stát, že český národ dá Němcům druhou hvězdu. Po hudební hvězdě Karlu Gottovi to může být Václav Klaus coby hvězda politická a může se stát, že Klausovi jednou vděční němečtí občané odhalí bronzový pomník. Socha bude hledět do strany odvrácené od Bruselu a nohou, jistě že pravou, se bude opírat o kotouč smotaného ostnatého drátu.
Nicméně by to nebyl Klaus, kdyby neřekl něco, co zasluhuje pozornost. Jistě je to přímluva za politické angažmá svého syna, tedy za Václava Klause mladšího. Ten se dříve profiloval spíše jako glosátor veřejného dění, avšak v posledku je jeho politická ambice stále zřetelnější. Je členem ODS a veřejně oznámil ambice stát se ministrem školství, což je momentálně vize tak reálná, jako že se stane místodržícím české kolonie na planetě Marsu. Nicméně politika je turbulentní, stát se může všechno a koneckonců Mars není zas tak moc daleko.
Druhá jeho pozoruhodná teze se týká absence pravice na české politické scéně. Toto jistě není v Klausově ideové nabídce žádné novum a věru že je těžké, pokud rovnou nemožné, v této věci s řečníkem polemizovat. Politik druhého desetiletí jednadvacátého století visí očima na barometru voličských preferencí. Výsledek je pak ten, že politická strana vedená levicovým předákem Sobotkou se pře s miliardářem Babišem, majitelem pravicově deklarovaného politického podniku, kdo z nich přidá důchodcům tři stovky měsíčně. V pozadí pak stojí puncovaně pravicová ODS, která při debatě o lex Babiš hájí princip neomezovaného vlastnictví a svobody podnikání, načež při hlasování podpoří tento zákon šitý na míru a ve své podstatě vlastnictví a podnikání omezující. To je ovšem pravicovost ubohá a k útrpnému úsměvu vybízející. Však také i Klaus vrtěním hlavy a povzdechy v Rozstřelu nešetřil.
Za daného stavu věcí to ani jinak být nemůže – nebo se nám to přinejmenším tak zdá. Nicméně zde jsou podněty, které ukazují na to, že ve vyschlých studánkách na pravici voda býti může. Jeden takový přišel od osobnosti zcela nepolitické. V říjnu vyjde další díl sborníku Povaha změny. V tom loňském bylo možno číst příspěvky Miroslava Bárty, Václava Cílka, Dany Drábové nebo Petra Robejška a nechyběl mezi nimi ani Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu. Právě s ním vyšel na serveru Česká justice rozsáhlý rozhovor. Z něho vyplývá zcela jiný pohled na společenskou strukturu, vedený naprosto mimo pravolevé či levopravé paradigma. Roman Fiala klidně a věcně konstatuje postupný rozklad státního systému, kdy na území některých států přestalo platit jen jedno právo a lidé si před zákonem nejsou rovni.
Fialovy teze v mnohém souznějí s tím, co už dlouho opakuje i Václav Klaus. Ten přece dlouhodobě varuje před rozmanitými ismy. Netýkají se jen toho, že v důsledku migrace proudí do Evropy bez jakékoli kontroly statisíce lidí, kteří zde žijí v právním vakuu. Problém vidí v tom, že občanské aktivity mají stále častěji schopnost zabránit realizaci moci státu a že teze o primátu občana nad státem vyústila v beztrestné vydírání společnosti jednotlivci.
Toto je zásadní konstatování. Elektronická kniha Povaha změny z roku 2015 určitě nepohnula veřejným míněním. Myšlenky však vysloveny byly. Roman Fiala s nimi není sám. Souznějí s výstupy think tanku Institut 2080, který paradoxně funguje v dnešním českém světě trochu jako kdysi Charta 77. Zásadní rozdíl je jistě v tom, že členové institutu nejsou zavíráni a vyháněni za hranice. Ale i toho se můžeme dočkat.
Čas k nápravě
To, že pravice v klasickém pojetí splynula s levicí, je důsledek toho, že princip politického vládnutí je korupce veřejnosti za účelem znovuzvolení. Ovšem i demontáž právního státu ve prospěch soukromých, neprůhledně financovaných a mnohdy zcela svévolných organizací má stejný kořen. Za účelem znovuzvolení přistoupily politické elity na falešnou hru o zlepšování demokracie. V Indii mají posvátné krávy, my máme nedotknutelné aktivisty.
Václav Klaus ve svém vystoupení neškodně bublal svoje omleté teze o zániku pravice. V pozadí pak bylo lamentoso typu – podívejte, co s tím udělali, ledva jsem to pustil z ruky. Přitom opomíjí to, co tak přesně pojmenovává Roman Fiala, tedy odborník, nikoli politik. Stát ztrácí suverenitu, rozhodovací pravomoci uchvacují aktivistické skupiny, místo racionálně stavěného práva je tu iracionální ideologická zvůle. Ve svém vystoupení na České justici se Fiala jednoznačně staví na stranu práva.
Nicméně stát ještě zcela rozložen není, otřesené struktury zůstávají strukturami. Pořád ještě je čas k nápravě, ovšem ta náprava je problém politický. Tu nemohou vykonat v uvozovkách jenom odborníci. Zdá se, že se tu otevírá prostor k politickému vystoupení pravice jiného typu. Těžko odhadnout, jak ji charakterizovat. Nejspíš jako pravici realistickou. Mohla by být příležitostí i pro Václava Klause. Ale toho mladšího, jistě ne staršího.
LN, 20.9.2016