Neviditelný pes

POLITIKA: Rozdíl mezi vizí a touhou

30.12.2020

Naše společnost se konečně sjednotila, ale bohužel jen proti vládě, říkají jedni. Nedodávají, že to bylo hlavně kvůli kávě do kelímku s sebou, aby to neznělo moc směšně.

Ale bohužel na našem politickém jevišti po devíti měsících, kdy tu máme covid-19, nevidíme stranu či osobnost, která by současnou krizovou situaci za času pandemie byla schopna řešit mnohem lépe, podotýkají druzí. Můžeme si za to my občané i opoziční politici, když jsme vládám v dobrých časech dovolili, aby se nestaraly o chudší občany. Proto vláda tak snadno může dnes zacházet stejně arogantně s námi se všemi: Skoro nic nemusí zdůvodňovat.

Ponoříme-li se hodně hluboko do historie, jak mi jednou sdělil Karel Schwarzenberg, problém je v tom, že již naše šlechta byla víc stavovská než politická. Cizí šlechta po Bílé hoře mluvila jen německy a francouzsky, proto nemohla vytvořit vzory pro měšťany 19. století, kteří většinou rovněž nebyli politiky, ale pouze nacionalisty.

Nevznikla tu vrstva lidí, kteří by jako politici dokázali chytře udržovat kontakt s dobrými i špatnými lidmi. Jindřich Kolowrat Krakovský ještě v devadesátých letech minulého století dodával: „V našem státě jsme měli velké procento politiků se špatným charakterem, ale kdybychom neměli i dobré politiky, nejsme tam, kde nyní jsme.“

Když se podíváme do první republiky na tehdejší hospodářské a společenské nivó, jsme na tom dnes přece jen hůře než v roce 1924: tehdy jsme byli osmou nejvyspělejší zemí na světě. A to přesto, že si T. G. Masaryk dlouho právě kvůli neexistující politické vrstvě myslel, že by nebylo dobré rozbourat Rakousko-Uhersko. A my můžeme dodat: Po padesáti letech a dvou autoritářských režimech se není čemu divit, zvláště když ve Spojených státech se stal prezident Donald Trump a náš prezident se prohlašuje veřejně za malého Trumpa.

Jenže, jak podotýkají politologové, Donald Trump není velký vůdce Césarova typu či revolucionář s vizí Mussoliniho nebo Lenina. Je to pouhý primitivní demagog ovládající nové médium XXI. století, jakým je Twitter. Jeho jednoduchá technika komunikace krátkých hlášek s limitem 280 znaků inspirovala politiky po celém světě, jak vidíme v Itálii u Salviniho nebo v Indii u Modiho. Kromě toho, že rozděluje společnost jen na kategorie přítel–nepřítel, je to první americký prezident, který nemá žádnou ideologickou představu, nemá za sebou žádný think-tank a intelektuály, kteří by ho seznamovali s politickými idejemi, z nichž by se odvíjela jasná strategie, programy a cíle.

Profesor Jiří Přibáň říká, že je to první prezident, který se řídí pouze vlastní intuicí, což v důsledku znamená, že se nezajímá o minulé tradice ani o vize budoucnosti a místo nich vládne jen na základě okamžitých popudů. Sice tvrdí, že chce učinit Ameriku velkou, ale to není vize, ale pouze touha, a ta nikdy k uskutečnění cílů nestačí, protože neukazuje cestu.

A to platí o všech stranách, které nemají žádnou ideologii i u nás a touží jen po tom vítězit nebo porazit soupeře. Pokud nám to včas dojde, máme šanci docílit změnu a rozloučit se alespoň na čas s blbou náladou.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus



zpět na článek