Jsou hned dva důvody, proč by měla většina sociálních demokratů za svým bývalým členem a bývalým hejtmanem Josefem Bernardem uronit slzu.

Prvním je vzorový životopis levicově vyprofilované osobnosti. Bernard se po ukončení učiliště v plzeňské Škodovce živil jako dělník. Z technika se stal mistrem a z mistra personálním ředitelem v jedné ze škodováckých dceřiných společností. Při práci stihl studovat vysokou školu a nabírat manažerské dovednosti. Dotáhl to až na generálního ředitele Škody Transportation.

S politikou spojil svůj osud už v devětaosmdesátém, když ve Škodovce spoluzakládal Občanské fórum. Také díky němu se nevyplnily obavy, že tamní dělníci podpoří komunistické vládce, naopak je přivedl na demonstrace, na nichž byl režimu vystaven úmrtní list. Po půl roce se z politiky stáhl a naplno se v ní objevil až v roce 2015.

Tehdy ČSSD hledala nové tváře orientující se v ekonomických tématech. Zde spočívá druhý důvod, proč jí teď bude Bernard chybět. Původně se o něm v Lidovém domě neuvažovalo jen jako o možném hejtmanovi, ale i jako stranickém expertovi pro hospodářskou oblast a možném ministrovi průmyslu.

Oranžovým je totiž připisována kompetence provádět levicovou sociální politiku, lidé ale dvakrát nevěří v jejich schopnost kočírovat ekonomiku. Navíc ty tam jsou doby, kdy disponovali výraznými jmény jako Pavel Mertlík, Jan Mládek nebo Jiří Havel. Nyní už nemají k dispozici ani praktika Bernarda.

Rozchod se ale dal čekat. Bernard není milovníkem vysedávání na schůzích, není ani žádný velký diplomat. A když přišla řeč na stranický program, říkával, že postačí odrážky na jednom listě papíru. Do hejtmanského křesla usedl po třech sociálně demokratických předchůdcích – Miladě Emmerové, Milanu Chovancovi a Václavu Šlajsovi. Nežinýroval se ale revokovat jejich rozhodnutí, pokud mu přišla být pro kraj nevýhodná. Na celostátní úrovni byl odpůrcem vstupu do druhé vlády s hnutím ANO a spolupráce s komunistickou stranou.

Předseda plzeňské ČSSD Michal Chalupný k tomu řekl: „Udělal si vlajkovou loď z antikomunismu, my jsme antikomunismus jako vlajkovou loď neměli. Pan Bernard nikdy nebyl sociálním demokratem, těžko se sžíval s našim prostředím. Inklinoval k pravicovým stranám, měl pravicový přístup.“

Tolik ideologické vysvětlení Bernardových někdejších spolustraníků. Voliči ale takto komplikovaně neuvažují a výkonný, nápaditý hejtman je mohl zaujmout. On totiž Josef Bernard v některých ohledech připomíná Andreje Babiše. Věcným přístupem, rychlým rozhodováním, preferováním manažerských přístupů před politickými. Však taky když mu začala v ČSSD hořet půda pod nohama, nelicitoval o své záchraně, dokonce se nesešel ani s předsedou Hamáčkem. Přiznává, že neměl sílu jít proti proudu. To raději vyvolal hlasování o svém odvolání z funkce.

Sociální demokracie v něm ztratila pragmatického levicového liberála, jakým by se před voliči mohla chlubit. Na Plzeňsku bude obtížné látat po něm díru. Paradoxní je, že na opačném konci země, na Ostravsku, se s ČSSD opět sblížil muž s podobným příběhem, exprimátor Petr Kajnar. Rovněž spoluzakládal Občanské fórum, rovněž je pragmatický samorost, rovněž byl v minulosti pasován na experta přes průmysl. S ČSSD se před lety rozešel kvůli hádkám v Ostravě, nyní je ale po politické přestávce zpátky na čele kandidátky.

To Josef Bernard odpočívat nechce. Ačkoli není rozený politik, v politice se rozhodl setrvat. Jen už jej budou mít sociální demokraté za soupeře. Vsadím boty, že dříve či později toho zalitují.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus