19.4.2024 | Svátek má Rostislav


POLITIKA: Rovnováha, pat nebo spontánní sesuv k většinovému volebnímu systému?

24.1.2006

Vyrovnání volebních preferencí hlavních volebních rivalů je sice spojeno s obnoveným tahem ČSSD k moci a návratem méně rozhodného elektorátu do hry, ale především ukazuje hlubší zájem české společnosti na rovnováze sil soupeřících stran. V situaci, kdy se bojuje jenom o moc, dělají se populistická gesta a nikdo nenabízí jasnou změnu a program posunu českého státu mezi dynamické evropské země střední velikosti, je vyrovnaný poměr sil řešením, které nedá nikomu jednoznačný mandát k vládě. A pokud se poměry mezi hlavními stranami a uvnitř těchto stran nezmění, nezmění se ani rovnovážný, ne-li cíleně nerozhodný poměr sil ve společnosti. Voliči si mocenské equilibrium ohlídají i ve volbách.

Rovnovážná situace v české politice má svá pozitiva i negativa. Mezi pozitiva lze jistě počítat pokračující rozkrývání a čištění zkorumpovaných segmentů české politiky, což postihuje všechny parlamentní strany bez rozdílu. Menší strany zřejmě zaplatí ztrátou svých pozic a relevance. Větší budou nuceny vést stále tvrdší a osobnější volební kampaň, v které budou hrát určující roli policejní, bankovní a zpravodajské informace a odstřelování jednotlivých figur na soupeřově palubě. Je to i cena za to, že se hlavní strany nedokázaly očistit samy a lze očekávat, že zdaleka nejsme v očistě u konce. Kdo zvládne tento proces ve svých řadách rychleji, bude dříve v prostoru pozitivní komunikace s voliči.

Mezi negativa je třeba počítat to, že česká politika asi v příštích letech nesplní, co bychom potřebovali. Nebude aktivní hnací silou hospodářské a společenské dynamiky, kterou prožíváme po začlenění do evropského prostředí. Počátkem 90. let politika „táhla“ strukturálně zaostalou ekonomiku i společnost k reformám a k výkonnosti, dnes naopak brzdí nebo tempu nestačí. Namísto souboje o budoucnost a modernizaci země budeme nadále zaměstnáni zátěží transformační minulosti, jejími zbytky a odpadky. Čelný střet hlavních aktérů o budoucnost by českou politiku vrátil na hranu dění, čelný střet o transformační minulost bude čistě věcí politických stran samých.

Stranický pat je důsledkem toho, že ODS věrohodně neopustila svou protievropskou populistickou pozici ve prospěch liberálních proevropských reforem. ČSSD nemá odvahu nabídnout svému opatrnému elektorátu nutnou modernizaci sociálního, zdravotního a důchodového systému a expanzi příležitostí pro vzdělání a dynamizaci trhu pracovních sil.

Výsledkem současného stavu české politiky je snaha elektorátu vyvážit a utlumit sílu soupeřů. Gravitační síla obou hlavních rivalů roste, a proto se uzavírá prostor menším a malým stranám, jejichž váha pro modernizaci země mizí. Může to skutečně znamenat přechod k většinovému systému dvou stran? Teoreticky ano, například kartelovou dohodou hlavních rivalů, prakticky spíše těžko, protože není pravděpodobné, že by jedna strana získala nadpoloviční většinu a že by to voliči druhé strany připustili. O masivním vítězství jedné strany není v českých zemích - při mizerné politické, personální a programové nabídce – nadpoloviční zájem.

Obě hlavní řešení povolební situace ale nejspíše povedou ke změnám české politické scény. Při uzavření levicové (skryté či otevřené) koalice s KSČM možná dojde k rozštěpení ČSSD, z které odejde liberální křídlo, jež by se mohlo stát základem moderní liberální levice. Vznikne-li velká koalice, dojde spíše k rozštěpení již dnes rozhádané a vnitřně nesoudržné ODS a k odchodu nepragmatické a ideově méně gumové frakce, která bude mít šanci obsadit pozici konstruktivní proevpropské pravice.

Zesilující role negativní kampaně a populistické rétoriky potlačuje naději na racionální diskurz o směru vývoje země a v důsledku i šanci na politický „únik“ kohokoli z oběžné dráhy minulých českých transformačních poměrů směrem k budoucím příležitostem českých zemí. V iracionálním politickém prostředí se racionální volič pohybuje obtížně, ale není to nemožné. Dbejme tedy alespoň, aby se nejdříve modernizovala, očistila a reformovala samotná česká politická scéna. I to by byla změna k lepšímu.

(Článek byl ve zkrácené formě uveřejněn v Hospodářských novinách 23.1.2006)