Sociální demokracie nechce zaplatit advokátovi Zdeňku Altnerovi vysoké odškodné, které stanovil v minulých dnech soud. Při bližším pohledu na tuto kauzu vlastně vůbec nejde o to, za co má Altner ty peníze dostat, a vlastně ani o to, kdy, kdo a jaké služby si u něj objednal.

Tak jako tak je takzvaně povinnou stranou právnický subjekt, a to je politická strana, ať už má ve svém čele jakékoli statutáry. Prostě jde o dluh, který uznal soud, a dluhy se mají platit.

Ovšem je zde ještě opravný prostředek, a to dovolání k Nejvyššímu soudu. Toto dovolání však, jak známo, nemá odkladný účinek. Přesto strana v určeném termínu do čtvrteční půlnoci nezaplatila. Její místopředseda Zaorálek to v České televizi omlouval tím, že strana požádala Nejvyšší soud o odklad platební povinnosti.

Pokud prý dovolání dopadne ve prospěch Lidového domu, nemusel by Altnerovi platit nic. A kdyby mu prý sociální demokraté zaplatili tak, jak určil soud, ani v případě pozdějšího úspěšného dovolání by už z peněz odevzdaných Altnerovi neviděli ani korunu.

Inu, to je vysoce pravděpodobné. Jde o tak velkou sumu, že by jistě mohla stát za to, aby si advokát otevřel živnost v jiné zemi. Takže jakákoli další vymahatelnost je jen pomyslná. Problém je ale jinde. Zákon je zákon, a ten by měl platit pro každého, tedy i pro politickou stranu, z jejíchž řad se rekrutoval ministerský předseda.

Jestliže dovolání k Nejvyššímu soudu nemá odkladný účinek pro nikoho, tedy by ho nemělo mít ani pro vládní stranu. A Nejvyšší soud není berňák, aby bylo možné jen tak, jak se zachce, podat žádost o neplacení závazku.

Jestliže se nyní vedení sociální demokracie odvolává na zdravý rozum a mravnost, má jistě pravdu. Měl by fungovat mechanismus, který by například deponoval peníze z odškodnění na notářském účtu do data definitivního rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Jistě by to bylo spravedlivé vůči odsouzené, tedy sociální demokracii, a advokát Altner by si jistě také dokázal ten nedlouhý čas počkat na inkaso. Pokud je v právu, peníze ho neminou. Pokud není, dostat by je neměl. Tak ale funguje zdravý rozum. Nikoli náš právní systém.

Jenomže kdo je jeho tvůrcem? Přece parlament. A kdo v něm má většinu? Přece koaliční poslanci, mezi nimiž vévodí právě sociální demokraté. Ostatně tato strana byla u moci už v letech 1998-2006, což je přesně to období, z něhož pochází základy této kauzy.

Altner totiž právě v roce 2000 u Ústavního soudu definitivně vyhrál spor o dnešní stranické sídlo, Lidový dům v centru Prahy. Vítězství u této soudní instance udělalo z ČSSD jednu z nejbohatších stran.

Socialisté by si tedy nyní měli klást tyto otázky. Jednak: kam se poděly ty stamiliony, které vygeneroval Lidový dům za ta léta, co je v jejich vlastnictví? Za druhé: proč nesplatili své závazky už dávno a nechali tu věc dojít až k Nejvyššímu soudu? A za třetí: nejsou oni právě původci té disonance mezi naším právem a zdravým rozumem?

A dodejme otázku poslední: až příště půjde kterýkoli pravomocně odsouzený dlužník k Nejvyššímu soudu s tím, že nezaplatí, dokud nebude vše jasné, bude na něj pohlíženo stejně jako na stranu pana premiéra?

Nebo platí Orwellovo: „všechna zvířata jsou si rovna, jen některá jsou si rovnější“? A myslí si snad premiér a jeho lidé, že tyto jejich tance přispívají k právnímu vědomí našeho občana a jeho důvěře ve smysl politiky?

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus