V jednom směru se česká politika chová zákonitě bez ohledu na mimořádnou situaci, v níž se nacházíme: je rok před sněmovními volbami a koaliční strany začínají hrát na vlastní triko.
Týká se to zejména sociální demokracie, která v posledních dnech opakovaně zatopila premiéru Andreji Babišovi (ANO). Žádný div. Její vyhlídky jsou mizerné, hrozí dokonce, že by mohla zůstat bez poslanců. A tak se rozhodla oslovit například ty voliče, kteří sice dali hlas hnutí ANO, ale nyní mají pocit, že Babiš situaci nezvládá. Nahrává jí v tom pokles popularity babišovců i potíže politiků v dresu ANO.
Když vicepremiér a šéf ČSSD Jan Hamáček v neděli zopakoval svůj již kdysi dávno vyřčený názor, že by se poté, až se přežene druhá koronavirová vlna, měla ustavit parlamentní vyšetřovací komise, která by zhodnotila, jak se stát s epidemií vypořádal, zamrzl Babišovi úsměv na rtech. Podobnou rétoriku opozice vždy shazoval či bagatelizoval. Teď se ale zdá, že by vyšetřování mohlo být reálné.
Stokrát se může Hamáček zaklínat, že to není nic proti premiérovi a že je přirozené hledat poučení z chyb, Babiš si uvědomuje, že se mu tím druhdy tolik vychvalovaný politik rýpe v otevřené ráně. Oponuje, že odpovědnost je společná, a to je přinejmenším z ústavního hlediska pravda.
Veřejnost si však pamatuje, že když Hamáček vyzýval k nošení roušek, Babiš mu doporučoval, aby si hleděl svého. Stejně tak ministr vnitra s předstihem tlačil na obnovení ústředního krizového štábu a znovuzavedení nouzového stavu. Babiš za Hamáčkem vždy jen klopýtal.
Hamáček se zjevně vyšetřování nebojí. Navíc se může v hodině dvanácté pokusit o sblížení se středopravicovou opozicí, které by šlo později zúročit. Přesto ne každý takovému zvratu rozumí. Není to přece tak dávno, kdy Hamáček nastavoval svoji kůži za Babiše a na tiskových konferencích se za premiéra ujímal těch nejnepříjemnějších otázek. Připomínali v tu chvíli bratry v triku. Jenže Babiš je politický kanibal a své spojence požírá. Zůstanou mu pak jejich voliči.
Druhým dokladem, že se sociální demokracie otřepala, je její přístup ke zrušení takzvané superhrubé mzdy. Na ně v souladu s programovým prohlášením kabinetu kývla. Nesouhlasí ale s Babišovou vizí, že by nově měla platit daňová pásma ve výši 15 a 23 procent. Podle ní by mělo jít o hladinu 19 a 23 procent.
Předsedové ANO a ČSSD a zároveň dva muži z čela vlády se nedohodli na koaliční úrovni. A tak své představy překládají formou tuctových poslaneckých návrhů. Ten Babišův by do státního rozpočtu udělal díru 79 miliard, Hamáčkův 15 miliard. Politici ANO hovoří o potřebě nechat zaměstnancům víc v peněženkách, zástupci ČSSD spolu s odbory namítají, že by na to zaměstnanci doplatili méně kvalitními nebo hůře dostupnými veřejnými službami, na které by prostě nezbylo.
Andrej Babiš věří, že lidem bude bližší košile než kabát. Jan Hamáček se opožděnými kličkami snaží sdělit, že větší ekonomickou zátěž by na svých bedrech měli nést ti, co měsíčně vydělávají přes sto tisíc.
Jenže aby proti marketingově vypolstrovanému premiérovi uspěl, musel by mít čas a schopnosti občanům vše trpělivě, důkladně a raději vícekrát vysvětlit. Leč sám před časem tvrdil, že na politiku nebude v nadcházejícím roce kvůli covidu čas. Kdyby sociální demokracie projevila vůli osamostatnit se od hnutí ANO mnohem dřív, měla by šanci se zachránit. Teď už – pokud Babišovi nezlomí vaz nezvládnutá nákaza – může být pozdě.
Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus