Ačkoliv uznávám, že výsledky volebních průzkumů mohou být často zavádějící, přesto však poskytují alespoň základní orientaci v rozložení politických sil. V těchto dnech uveřejněné výsledky volebních preferencí z dílny CVVM a Factum Invenio jsou si kupodivu velmi blízké. Jako jednoznačného vítěze voleb určují shodně obě agentury ČSSD, ukazují druhé místo pro ODS, třetí komunisty. Postavení Topky se v posledních měsících zhoršuje a je čtvrtá a konečně obě agentury shodně uvádějí, že by se do českého parlamentu opět mohli vrátit lidovci. Přesto však za mnohem zajímavější považuji porovnání trendů v přízni politickým stranám.

Použil jsem k tomu data CVVM od ledna letošního roku do září. Pokud za demokratickou levici označíme ČSSD, za demokratickou pravici ODS a TOP 09, dostáváme od počátku roku následující tabulku:

Podpora demokratické levice narostla v průběhu letošního roku o 6 procent, od dubna se pohybuje v rozmezí 33,5 až 35%. Podpora pravice ve stejném období klesla o 8,5 procent. Největší propadák zaznamenala pravice na počátku roku v době vrcholících kauz ministrů vlády. Hřebíčkem do rakve byla pak aféra VV, která se částečně podílela i na dalším poklesu obliby pravice a poslala dnešní vládní VV pod hranici volitelnosti.

Jedinou výrazně profitující stranou s nárůstem podpory téměř o třetinu jsou komunisté, kterým preference narostly z 12% v lednu až na současných 16%. Je zřejmé, že jediná radikální partaj v českém parlamentu tak sbírá výrazně protestní hlasy z prostředí, které nevěří žádné standardní straně pravolevé orientace a vidí "naději" ve zbourání "prohnilého kapitalismu". Změna myšlení je patrná v tom, že se již dnes poměrně značná skupina i mladších lidí hlásí ke komunistům s názorem, že se změnili, že už to nejsou ti staří bolševici z dob Gustáva Husáka. Komunisté sami se na příznivém hodnocení své strany podílejí velmi opatrnými veřejnými vystoupeními, v nichž v zásadě nikoho neurážejí a stále dokola omílají potřebu dělat "pro lidi".

I když by podle současných volebních preferencí měla levice ve sněmovně převahu, zdaleka nelze s jistotou tvrdit, že už je v případě spojenectví ČSSD a KSČM ruka v rukávě. Jednak v ČSSD stále nemají jasno, zda přímý vstup komunistů do vlády by byl pro socialisty výhodný, a spíše chtějí od komunistů "pouze" poslaneckou podporu. Komunisté jsou si zase moc dobře vědomi toho, že by jejich případný vstup do vlády způsobil v případě vládního neúspěchu zcela jistý pokles volební přízně.

Celkově lze však konstatovat, že i přes poměrně masivní výskyt afér v mediálním prostoru je česká veřejnost velmi konzervativně založena a své postoje mění jen nerada. Vláda, některými komentátory stále obviňovaná ze slabosti, mezitím v poslanecké sněmovně schvaluje jeden zákon za druhým a v tomto ohledu je zcela bezkonkurenční. Jsme tak svědky velmi zajímavého jevu. I přes dramatické roztržky ve vládních VV, i přes pravicové žabomyší války mezi ODS a Topkou jede sněmovna na plný plyn. Pravdu tak budou mít možná ti, kteří upozorňovali, že ačkoliv je současná vláda neoblíbená, může tomuto státu přinést podstatné a prospěšné změny v zákonech, které potřebujeme jako sůl. Pokud se v letošním roce politické preference obrátily ve prospěch levice, nové zákony výrazným způsobem zasahují do kdysi nedotknutelných sociálních jistot. A zcela jistě není pravdou, že by je případná levicová vláda po dalších volbách šmahem zrušila, jak dnes občas Bohuslav Sobotka vyhrožuje. I hejtmani ČSSD velmi dobře chápou, že se bez úspor žít na dluh trvale nedá, a proto onen pronájem nemocnice v Moravskoslezském kraji do rukou společnosti AGEL. Realita je prostě taková, že naprostá většina dnes schvalovaných zákonů zůstane v platnosti i po případném vítězství levice v příštích parlamentních volbách.