29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Rok 2005 ve znamení Paroubka

29.12.2005

Rok 2005 byl bohatý na události. Ačkoliv nebyl rokem volebním, do značné míry ovlivnil rozložení politických sil v Česku. Levice, která se po volebním úspěchu v roce 2002 propadla až na samé dno a prohrála všechny volby, které se od té doby konaly, může na konci roku 2005 hledět s velkými nadějemi k volbám do poslanecké sněmovny v červnu 2006.

Rok 2005 začal v kontinuitě roku 2004. Premiér české vlády Stanislav Gross se před volbami do krajských zastupitelstev a senátu "vytáhl" obrovskou reklamní kampaní. Je příznačné, že tato Grossova akce měla alespoň zpočátku silnou podporu expertů na reklamu. V pozadí této akce ostatně měla jedna z marketingových agentur stát. I když je možné, že to Gross myslel upřímně, žádný zvláštní dopad na volební výsledky ČSSD tato akce neměla. Premiér Gross se počátkem roku 2005 dostal pod obrovský tlak médií díky nejasnému financování svého bytu a i diky podnikání své ženy. Po několika měsících, v nichž Gross předvedl těžko pochopitelné výroky, které ho dál a dál stahovaly ke dnu, podal Gross demisi. Před tím si však ještě zajistil na sjezdu ČSSD opětovné zvolení předsedou ČSSD. Ale to bylo vlastně Grossovo poslední "vítězství" a pod tlakem Paroubka se Gross za několik měsíců vzdal i vedení ČSSD.

Po demisi Grosse se otevřel prostor pro jmenování nového předsedy vlády, když prezident Klaus vyjádřil ochotu opět jmenovat do funkce premiéra zástupce ČSSD. V jednu chvíli se jednalo o tom, že v čele vlády bude velvyslanec Česka při EU Kohout a o "nové" vládě se začalo opět mluvit jako o "proevropské". Nakonec se vak předsedou vlády stal do té doby málo známý Jiří Paroubek, kterého povolal do vlády Stanislav Gross v létě 2004. V době jmenování Paroubka předsedou vlády se ČSSD těšila podle průzkumů veřejného mínění asi 10 až 12% podpoře voličů a zaostávala o několik procent i za KSČM. Důvěra ve vládu klesla na historické minimum někam ke 20 %. Paroubek tak přebral vládu v situaci, kdy by si na něho sotva kdo vsadil.

Po svém nástupu k moci se Paroubek pustil s ohromným nasazením do díla. A použil přitom stejnou taktiku, s níž kdysi uspěl Miloš Zeman. Rázně se obořil na prezidenta republiky Klause a oprášil Zemanovu rétoriku i co se ODS týče. Přitom se mu podařilo u značné části levicově orientované veřejnosti vyvolat dojem, že předcházející vlády ČSSD (Špidlova i Grossova) jakoby neexistovaly. Rétorikou Jiřího Paroubka se ČSSD vrátila do doby, v níž byla v opozici. Paroubek, ač předseda vlády, se opět začal vymezovat zejména vůči programu opoziční ODS. Zcela otevřeně připouští vládní spolupráci s KSČM, kterou již počítá ke "standardnim" politickým stranám. Hovoří o možném vstupu KSČM do vlády po volbách 2010, po volbách 2006 počítá v případě vítězství ČSSD s vytvořením menšinové vlády ČSSD s podporou komunistů. V současném parlamentu, ve kterém levice disponuje 111 mandáty, již spolupráci s KSČM nijak nemaskuje. Poučné jsou v tomto směru záběry z poslanecké sněmovny, na nichž je obklopen v družné soudružské diskusi s poslanci KSČM.

Paroubek svou politiku založil na rozdíl od Špidly a Grosse na činnosti. Zahltil media svými články, v nichž s velkou dávkou demagogie „vysvětluje“ svou politiku. Na rozdíl od svých předchůdců se Paroubek nebojí konfliktů a sám je i mistrně rozehrává. Prvnim velkým celospolečenským konfliktem se stal zásah policie proti účastníkům CzechTeku 2005. Paroubek se svým vyjádřením pro tisk jasně vyslovil pro radikální zásah proti účastníkům a pod záminkou „ochrany soukromého vlastnictví“ pak policie CzechTek skutečně násilně rozehnala. Demonstrace použití síly se Paroubkovi vyplatila tak napůl. Odebrala mu sice asi 15% příznivců, ti co zůstali, jsou však již jeho skalní. K zásahu na CzechTeku zbývá snad jen dodat to, že zatím nebyli postiženi policisté, kteří byli zachyceni při bití účastníků ležících na zemi a celá akce byla posouzena jako v souladu se zákonem. Na podporu zásahu policistů se dokonce vyslovil ombudsman, což považuji mírně řečeno za pikantní.

Další mistrnou partii rozehrál Paroubek při jmenování nového ministra zdravotnictví Ratha. Nejprve využil Rathovo předsednictví v ČLK k tomu, aby se o jmenování Ratha ministrem ostře pohádal s prezidentem. Ani Rath nezůstal pozadu a vehementně se do našeho prezidenta "obul". Poté, kdy se Rath vzdal funkce předsedy ČLK a byl jmenován Klausem do funkce ministra, začala několika týdenní Rathova "spanilá jízda" českými medii. Uvalením nucené správy na VZP a obviňováním politiků ODS z "tunelování" VZP přebral Rath iniciativu a po celý listopad a počátek prosince se o zdravotnictví mluvilo jen v souvislosti s aférami vyvolanými Rathem. Na podstatě mizérie celého systému se nezměnilo nic, jen dále zesílily tlaky na opětovné řízení celého resortu ministerstvem zdravotnictví. Tak totiž čtu nový návrh na systém neziskových nemocnic s právem na čerpání prostředků z veřejného pojištění. To by jednak znamenalo likvidaci několika desítek nemocnic, které by zůstaly tzv. privátní, ale bez možnosti čerpání peněz z veřejného pojištění. Velmi pozorně by měli další kroky ministra zdravotnictví sledovat praktičtí lékaři. Ti by totiž mohli dopadnout velmi podobně a nárok na uzavření smlouvy s VZP by nutně nemusel být omezen jen na odbornou způsobilost. A závěr roku zastihl mnoho nemocnic v situaci, kdy se rušila již plánovaná neakutní péče s dovětkem, že nejsou peníze.

Závěr roku 2005 zastihl ČSSD v relativně dobré kondici. S předvolebními preferencemi kolem 25% má tak dvakrát více potenciálních voličů než na počátku roku. Komunisti jsou opět hluboko za ČSSD a získávají kolem 12% předvolebních preferencí. Levice jako celek v průzkumech mírně vítězí nad středopravicovými stranami. To všechno činí z nadcházející volební kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny neobyčejně zajímavou soutěž. Do puntíku se vyplňují mé představy o vládnutí Jiřího Paroubka, které jsem prezentoval v létě. Paroubek nejenže využívá příznivé ekonomické situace, ale svými dalšími kroky, které budou podle odhadů stát naši státní pokladnu asi 50 mld. Kč ročně, dále posiluje závislost některých skupin obyvatelstva na státu.

V tomto krátkém shrnutí roku 2005 nemohou bohužel chybět ani další doklady o všudypřítomné korupci. Ustavení vyšetřovací komise poslanecké sněmovny k privatizaci Unipetrolu je toho smutným dokladem. Jak ukázal nedávný pořad o vyšetřování korupčních afér na Nově, je doložitelný znatelný rozdíl v postupech policie v případech, kdy jsou z korupčního jednání obviněni lidé blízcí ODS nebo blízcí vládě. V případě aféry Kořistka tak byla nasazena technika včetně transportu podezřelých vrtulníkem a prolomení bankovního tajemství lustrováním konta předsedy ODS, v případě poradce předsedy vlády Doležala, který požadoval "pět českých na stole" se koná velmi liknavě. A aféra Kořistky se opět otevřela po "objevení" se svědka, který údajně slyšel o 10 milionech od vedlejšího stolu. I toto obvinění bylo nyní na popud státního zástupce smeteno ze stolu jako nepodložené, nicméně je tu již akce nová, tentokrát kauza poslance ODS Doležela, kterého poslanecká sněmovna zbavila imunity po intervenci Paroubka. Je přitom zajímavé, že mandátní a imunitní výbor hlasoval velkou většinou proti zbavení imunity a komunistka Rujbrová dokonce označila počínání policie v této kauze za "nestandardní". Vrcholem této akce byl příchod policistů s ministrem vnitra do poslanecké sněmovny, aby "podpořili" vydání poslance policii. Podle některých poslanců měl ministr nahlížet do spisu, což je v příkrém rozporu s jeho právy.

Rok 2005 je téměř na samém konci. Uvidíme, zda rok 2006 bude jeho pokračováním či zda osmiletá vláda levice v této zemi skončí parlamentními volbami v červnu 2006. Šťastný nový rok 2006 vám však přeji v každém případě! Vždyť politika je jen částí našeho života a doufejme, že se nám nebude příliš plést do soukromého života. Mějte se v novém roce 2006 hezky!