Nové strany a hnutí rostou jako houby po dešti. Ale ne každá se může chlubit zvučným jménem zakladatele.

Trikolóra dosud budila pozornost ještě ze dvou důvodů. Prvním je neskrývaná arogance. Nezná Václava Klause mladšího, kdo si myslel, že se s odstupem environmentální aktivistce Gretě Thunbergové omluví za to, že ji na základě četby wikipedie označil za šestnáctiletou puberťačku s několika diagnostikovanými poruchami.

Naopak, v rozhovoru pro sobotní Deník ještě přidal. „Půjde-li někdo po ulici a potáhne si za sebou zubní kartáček, bude říkat brum brum a za chvíli bude hlásat, jaké mají být daně v ČR, tak si s dovolením poslechnu nějakého skutečného odborníka, to se na mě nezlobte,“ uvedl Klaus mladší. Nerespektuje ale ani panel OSN ke klimatu. Věří jen tomu, čemu chce.

Druhý důvod zájmu se týká vyplnění prostoru mezi Fialovou ODS a Okamurovou SPD. Analytici se shodují, že voliče odebere hlavně těmto dvěma formacím plus Babišovu hnutí ANO. Program bude mít podobný jako ODS, ale ostřeji řezaný. Spolu s ANO se shodne i na tom, že nelze předávat další pravomoci do Bruselu. Hodlá zařadit „zpátečku“ a vytvářet „dobrovolnou a svobodnou Evropu národů“.

Na jedné straně může Klaus legitimizovat názory, s nimiž dosud byli spojováni pravicoví extremisté, na straně druhé ale může právě tyto radikály oslabit. Není ani vyloučeno, že pod pětiprocentní hranicí skončí jak SPD, tak Trikolóra. Klaus sám je opatrný v odhadech a opakuje, že jeho uskupení ještě nemá žádné volební výsledky.

První mohou přijít s krajskými volbami, pokud do nich připraví kandidátky. Situace to není optimální, poněvadž známými tvářemi se Trikolóra nehemží. Ne snad, že by neměla vlažné sympatizanty – ti ale se svým angažmá čekají, jestli bude Klausův projekt životaschopný.

Kdyby se však rýsovala varianta, že Trikolóra do příští Sněmovny pronikne, těšme se na výrazné přerýsování politického spektra. Klaus se představuje jako pravičák, konzervativec a tradicionalista, ovšem na rozdíl od dnešní pravicové opozice jej nechytá psotník, zazní-li „Babiš“.

Naopak hnutí ANO může v Trikolóře vyrůst vítaný partner. Tím, že dnes by Klaus hlasoval proti Babišově vládě, se nenechejme mýlit. Důvod bude podobný jako u SPD, které v kabinetu vadí ČSSD. Klaus nemůže sociálním demokratům zapomenout především inkluzi ve školství. Zdá se, že boj s ní bude patřit k jeho prioritám.

V sobotním Deníku zdůraznil, že „smyslem politiky je vládnout“. Podle Klause, kdyby pravicové strany neodmítly vstoupit do vlády s ANO, „inkluze už mohla být zrušená a daně snížené“. Svůj přístup shrnul do věty: „Když chcete být svatý, máte jít do kláštera nebo být novinář, ale smyslem politiky je lidem doručit to, co jste jim slíbili, že zrušíte nebo zavedete.“

S Václavem Klausem mladším se do české politiky vrací sebevědomě hlásaný pragmatismus, kterým proslul někdejší sociálně demokratický premiér Jiří Paroubek. Ani Andrej Babiš nemá ve zvyku mluvit takto otevřeně – jeho stylem je se tvářit, že dělá pouze to, co je normální, a nebalit to do velkých slov.

Právě Trikolóra je přitom spojenec, jakého ANO potřebuje. Stojí na silném vůdci, je výrazně národovecká, nedělá si hlavu s ekologií a především vzývá „zdravý rozum“ – což je přece oblíbený Babišův obrat.

Pokud koketování s SPD může v ANO způsobovat napětí, Trikolóru by šlo mít za standardního partnera. Babiš jistě rád zapomene i na to, jak se vymezoval proti 90. létům v politice symbolizovaným jménem Václava Klause staršího. Schopnost vytěsňovat z paměti je u pragmatiků skoro vrozená.

Teď jde jen o to, zda sláva Trikolóry přečká pověstných patnáct minut.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)