Jsme zemí paradoxů. Zatímco Miloš Zeman poukazuje na nezodpovědnost a lehkomyslnost premiéra Sobotky, jenž podle něj podceňuje bezpečnostní aspekty migrační krize, v nejbližším prezidentově okolí se to jen hemží lidmi, které trápí bezpečnostní prověrka. Co už jiného detailněji vypovídá o rizicích spojených s tou kterou osobou?

Připomeňme, že o udělení či odebrání prověrky rozhoduje Národní bezpečnostní úřad. Dát ji nechce Zemanovu kancléři Vratislavu Mynářovi a odebral ji řediteli Vojenské kanceláře prezidenta Rostislavu Pilcovi. Nad ním už Zeman zlomil hůl, nad Mynářem ale drží ochrannou ruku a čeká, až vyčerpá opravné prostředky.

I poté by jej prý ale na Hradě ponechal, což trošku připomíná příběh dřívějšího Zemanova oblíbence Miroslava Šloufa. Ten když kvůli pozitivnímu lustračnímu osvědčení nesměl zastávat vysokou státní funkci, Zeman zákon obešel tím, že Šloufa jejím výkonem pouze „pověřil“.

Nechci zde ale rozebírat ani prezidentův laxní vztah k zákonům, ani průšviháře, kterými má dar se obklopovat. Důvody, proč mají pánové Mynář a Pilc potíže s prověrkou, budou nejspíš odlišné. Leda by měli pravdu rejpalové, podle nichž oba spojuje jediná postava – Miloš Zeman. A bylo by kuriózní, kdyby právě on byl příčinou jejich problémů.

Opusťme však lehký tón a zauvažujme, s kým si lze skutečně nějaké bezpečnostní riziko spojit. O zázemí a názorech Rostislava Pilce toho moc nevíme. V souvislosti s Vratislavem Mynářem bývají zmiňovány podnikatelské aktivity, tu a tam mířící i východním směrem. Myslet si ale, že by kdokoliv z nich výslovně ohrožoval národní bezpečnost, zavání lehkou paranoiou.

To ovšem u Miloše Zemana říct nemůžeme. Neopírám se o šetření žádné z tajných služeb, přesto mi nikdo nevymluví, že některá Zemanova jestřábí vyjádření k zahraniční politice riziko představují.

Velvyslanci arabských zemí si opakovaně stěžují na prezidentovy výpady proti islámu – namátkou na tvrzení, že každý terorista je muslim. To je stejně absurdní jako vykřikovat, že každý muslim je terorista.

Když má Zemanova nekrotící se prostořekost odezvu u našich arabských spojenců, těžko předpokládat, že se spolu s výzvami k vojenské operaci proti tzv. Islámskému státu nedonese i k našim nepřátelům.

Domácí popularita provokujícího prezidenta zatím roste. Mluví přece spoustě lidí z duše. Jak by se ale veřejné mínění postavilo k tomu, kdyby na Zemana na našem území zareagovali radikální islamisté terorem? Nestal by se pro mnohé své dosavadní obdivovatele naopak tím, kdo boří klid, na který jsme zvyklí?

Jsou to samozřejmě jen spekulace. Česká republika sice byla Islámským státem zařazena mezi koalici ďáblů, ale stěží to bylo jen kvůli prezidentovým projevům, zhusta pronášeným při toulkách českými, moravskými a slezskými regiony. Je ostatně mnohem podezřelejší v podobné koalici nebýt.

Přesto Zemanovy exhibice nepodceňujme. Dobře viditelný je už jen proto, že žádný jiný evropský prezident takovou protiislámskou slovní pyrotechnikou nehýří.

Miloš Zeman však na rozdíl od svých přímých podřízených žádnou prověrku nepotřebuje. Byl vybrán do funkce lidmi v přímé volbě a my můžeme jen čekat, co nám vykoleduje. Třeba také nic. Ale pro jistotu buďme ve střehu.