Sledovat poslední vývoj v resortu zdravotnictví je doslova o zdraví. Středční diskuse na Události, komentáře na ČT24 byla jen pro silné nervy. Experti na zdravotnictví z ODS, lidovců a komunistů se shodli vlastně na jediném: Takhle už to dál nejde. Mám však oprávněné obavy, že k tomu, jak to má vlastně jít a zdali je vůbec možná reforma zdravotnictví na půdorysu současné poslanecké sněmovny, už vůbec nedojde.

Sleduji přípravy zdravotní reformy na půdě ODS v materiálech tehdejšího stínového ministra zdravotnictví Julínka několik let. Společným tématem těchto materiálů byla jasná koncepce, co a kdy je nutné ve zdravotnictví změnit. Očekával jsem proto s nadějí, že tyto plány budou postupně uvedeny do života formou zákonných norem.

Místo toho však přišel tak zvaný stabilizační vládní balíček, ve kterém nebylo nic ze slibovaných změn s odkazem na to, že je nutné tyto zákonné normy „důkladně“ připravit. Vláda tak místo reformy zdravotnictví schválila regulační poplatky, kterým objektivně vlastně nelze nic vytknout, ale které vlivem těžkého politického odporu ze strany ČSSD a KSČM a vlastně i lidovce Hovorky a dalších „rebelujících“ poslanců a poslankyň vládního tábora nutnost reformy zcela zrelativizovaly a zdiskreditovaly. Navíc vlivem regulačních poplatků a demagogické předvolební agitaci ČSSD vládní strany zcela propadly v krajských a senátních volbách.

Ukázalo se, že Julínek neměl v čase stínového ministrování nic skutečně připraveno tak, aby bylo možné sepsat paragrafové znění zákonů. Pokud sám poslanec zdravotního výboru za ODS Šťastný připouští, že Julínkem předkládané návrhy zákonů jsou z hlediska formálního plné legislativních nepřesností a nejasností, nezbývá než opět poukázat na to, že Julínkova reforma je de facto v troskách. Zdá se totiž, že platí teze, o které nedávno spekuloval Topolánek, a sice že pokud by zákony neprošly kvůli tomu, že je předkládá právě Julínek, uvažoval by o jeho výměně za jiného ministra.

Tato situace dle mého soudu nastala a v současnosti se tanečky kolem reformy zdravotnictví točí stále dokola kolem osoby ministra Julínka. V této souvislosti mě napadá, zda by případný nový ministr měl mít titul doktora lékařských věd. Připadá mi totiž, že v resortu zdravotnictví převládá stále iracionální postoj k ministerské funkci, do které jsou stále a znovu navrhování pouze lidé s lékařským diplomem. Přitom jsem osobně pevně přesvědčen, že by právě v době nutnosti resort reformovat měl do ministerského křesla usednout schopný manažer, který dokáže vytvořit tým a prostředí spolupráce. Argumenty typu „nikdo jiný než doktor zdravotnictví nerozumí“ neberu jako relevantní. Dočkáme se tedy konečně schopného ministra zdravotnictví?