Jakmile se politici nemohou na něčem dohodnout, doporučují referendum, nejraději celostátní, a myslícím lidem běhá po zádech mráz. Člověk by se měl vyjadřovat totiž k něčemu, čemu dobře rozumí, o čem dokonce přemýšlel s úvahou, kterak se to promítne v budoucnosti, a s vědomím, i jaká rizika mohou z čeho vyplynout a zda špatné nakonec nepřetváří to, co se momentálně zdá dobré.

Nejhorší pro uspořádání referenda je využívání davové psychozy, někdy to může mít i velkou míru příbuznosti se soudcem Lynchem. Např.: přímá volba prezidenta? Kdo z voličů, těch běžných, občanských, davových, zná kandidáty? ZNÁ? Nejenom kterak se mu zdálky jeví, ale jak mohou zastávat úlohu, o jejíž váze a charakteru běžný občan nemá zdání? Nebo: jak může správně rozhodnout o jakémkoliv vojenském zařízení, ať už obranném nebo útočném, občan,který je o vojenství poučen maximálně dobrým vojákem Švejkem? Proč nechat o kultuře rozhodovat občany, kteří dokonce obtížně čtou a s pravopisem jsou dost na štíru, o dirigentské či malířské technice vůbec nemluvě?

Referendum je výborné pro ty politiky, kteří propagují nákladné zábavné podniky, při jejichž účasti není třeba vzdělání, bavit se bezmyšlenkovitě je ochoten každý bl..., pardon, nevzdělanec. Referendum může být v malém měřítku vhodné tam, kde obyvatelé slepé ulice žádají značku, aby jejich ulice byla také jako slepá označena - tuhle věc ovládají lépe než politici v Praze (např.). Ale žádat po národu, aby rozhodoval o věcech, pro něž není školen ani vzděláním, ani praxí, je jako žádat po něm rozhodování v referendu, zda se mají zanícené krční mandle léčit nebo vyříznout, nebo zda mají matky své novorozence kojit - mohou se k tomu zodpovědně vyjádřit otcové, polovina národa?

A vůbec, jak může občan zodpovědně volit prezidenta, když často nedokáže moudře volit ani svého životního partnera? Jak může zasahovat svým hlasem do státního hospodaření, když nebývá kompetentní ani ve vlastních domácích financích? Když referendum, tak referendum moudrých a to ještě jen někdy a někde.

Valtice