Podřízení Andreje Babiše v jeho firmách se svěřili, že je šéf s oblibou řídí prostřednictvím krátkých textových zpráv. Stručnost je patrně dar, jímž jsou špičkoví manažeři obdařeni. Pak se ale také nelze divit tomu, že když pan Babiš dostane relativně velký prostor k vyjádření, ať už v médiích elektronických či tištěných, sledujeme tanec na tenkém ledě.

V uplynulých dnech zaujal hned několika nekonzistentními odpověďmi a názory. Například se pyšní tím, že zabránil nástupu levice a realizování jejího programu. Zároveň se chystá s levicovou sociální demokracií vyjednávat o společné vládě či podpoře jednobarevného menšinového kabinetu ve Sněmovně. Tandem ANO-KDU-ČSL odhaduje programový průnik s ČSSD někde mezi jednašedesáti a čtyřiašedesáti procenty.

Andrej Babiš má také jasnou představu, jak dál. Přesto vyráží na cestu po regionech, aby se poradil se svými voliči.

Hnutí ANO chce postihovat poslance, kteří by se v průběhu volebního období rozhodli změnit poslanecký klub. Plyne to z etického kodexu, který poslanci na úvodním jednání klubu podepsali minulý týden. Podle ústavních právníků je však pokuta nevymahatelná.

K hlavním cílům ANO patří přijetí služebního zákona. Ten by měl stabilizovat personální obsazení veřejné správy. Znamená to, že by měli zůstat i současní političtí nominanti, nebo ještě předtím přijdou čistky? Na tuto otázku Andrej Babiš Lidovým novinám odpověděl: "Nevím, musíme mít konečně nějakou koncepci. Člověk má z toho pocit, že je to sabotáž. Vezměte si Prahu: to je Blanka, pak tramvaje dopravního podniku, pak trasa metra na Motol, kde nikdo nebydlí. Sedmdesát miliard v tahu. Teď poprvé slíbili, že lidem postaví nějakou trasu D, kde někdo bydlí. To je skandální, to není blbost, to je sabotáž. Když vidím toho arogantního Béma s arogantním Dvořákem, kteří tady nakradli neskutečné peníze, jak se ještě vysmívají." Konec citátu - snad budete souhlasit, že poněkud zmatečného.

I sám Babiš přiznává, že není bůhvíjaký řečník. Asi proto se mu může stát, že jednomu novináři povídá, jak jeho otec poslouchal za komunistů západní vysílačky, a druhému pak tvrdí, že neměl odkud se dozvědět, že jsou v Československu lidé, kteří nesmějí studovat, cestovat a jsou různě perzekuovaní. A do KSČ vstoupil, protože ho tam dovedla maminka.

Nyní je pan Babiš na štíru s lustračním zákonem. Jeho zrušení by však prý určitě neinicioval. Že by snad proto, aby mohla být země očištěna od někdejších spolupracovníků tajných služeb a bývalých komunistických kádrů?

Kdyby chtěli političtí protivníci šlapat hnutí ANO soustavně na paty, stačilo by jim vedle sebe skládat jenom vyhlášení Andreje Babiše. A nejen jeho. Vyzobněme si třeba větu Martina Stropnického z televizních Otázek Václava Moravce: "My jsme si volali někdy uprostřed prázdnin, že už bychom měli začít dělat na programu." To bezelstně přiznává jihomoravský lídr ANO, hnutí, o němž Babiš rád říká, že zde funguje už dva roky.

Jenže kde není žalobce, není ani soudce. Pravice v podání ODS a TOP 09 je slabá až běda a veškerou energii věnuje svému přesunu do opozičních lavic. Komunisté se vrátili k roli mrtvého brouka. No a sociální demokraté s lidovci jsou potenciálními partnery ANO, takže necítí potřebu svého koaličního partnera uvádět do rozpaků.

Babišova formace by za to měla být vděčná a čas, který jí ostatní dopřávají, urychleně věnovat nácviku politického řemesla. Doufejme, že jí opravdu půjde lépe "makat" než řečnit.