Vznikla nová politická strana Realisté a vzbudila na veřejnosti, tedy v médiích, nečekaně velký ohlas. Jistě nešlo o zprávu týdne, přesto je nezvyklé, že se někdo novou stranou vůbec zabýval.

Něčím to musí být zajímavé. Pozornost může přitahovat lídr nové strany Petr Robejšek, který vystupuje v českém prostředí jako nezávislý intelektuál a dlouhodobě se netají kritickým postojem k Evropské unii. Jeho argumentaci, že Evropa je slabá a nevýkonná, dal čas za pravdu, proto není divu, že chce tento úspěch zúročit.

Spíše naopak překvapuje, že v tomto směru nemá na tuzemské politické scéně konkurenci. V Německu mají Alternativu pro Německo (AfD), ve Francii Národní frontu, v Česku se však i během uprchlické krize objevily jenom pomíjivé a pochybné pokusy o vznik takové radikálně pravicové nebo konzervativní strany. Proč to nezkusit ještě jednou.

Samozřejmě je možné namítnout, že strany typu AfD nejsou pro politickou scénu žádné velké štěstí, když se při svém boji o pozornost voličů pohybují úmyslně na hranici politické korektnosti, využívají xenofobní nálady a aktivně rozšiřují protirežimní nálady, u kterých nikdy nevíte, jak daleko zajdou a jestli se nakonec neobrátí proti samotnému systému demokracie.

Na druhé straně však platí, že konkrétně AfD umí přitáhnout k volebním urnám dosavadní nevoliče zklamané s dosavadní reprezentací, proč to tedy nezkusit i u nás. Ostatně z tuzemského pohledu není AfD zdaleka tak radikální, jak to vypadá v Německu.

Kdyby Realisté převzali právě její program obrany národních zájmů, pak by mohlo v českých poměrech jít o celkem uměřenou konzervativní stranu, zřejmě jen s nějakými drobnými výstřelky, které by překračovaly čáru běžné diskuse.

Hledá se správná odpověď

Ke všem existuje v pravé části politické scény zvláštní volný prostor. O udržení pozic se tam bez velkých výsledků snaží ODS a TOP 09, jiné pravicové strany typu Svobodných se nechytily a volné voliče se pod svá křídla snaží stáhnout různé středové a liberální strany od lidovců přes starosty, Stranu zelených a Piráty až k hnutí ANO 2011. Je to rébus, který vyžaduje nějaké řešení, tak proč by nemohli být řešením právě Realisté.

Proti Realistům a Robejškovi se může najít řada dalších námitek. Někomu může vadit, že se nový stranický šéf nechal odměnit státním řádem od populistického a proruského prezidenta Miloše Zemana, jinému se nemusí líbit, že strana má podporu od Marka Dospivy, jednoho z majitelů investiční skupiny Penta, tedy vlastně od jednoho z oligarchů, který má pod kontrolou regionální Deníky.

Podezřelé je i to, že nástup nové konkurence přivítal příznivě sám Andrej Babiš, proti kterému se tuzemská pravice dosud celkem důsledně vymezovala. Co když je založení nové strany jen pokračováním tažení, ve kterém chtějí oligarchové ovládnout veřejný sektor v republice.

To jsou důvody, proč nakonec Realisté nemusí v nadcházejících volbách uspět. I kdyby však neuspěly, samotnou svou existencí připomínají otázky, které bude třeba teď, anebo někdy jindy rozhodnout.

Tyto otázky se ptají po tom, která strana převezme nacionální rétoriku, kdo znovu přitáhne k politice zklamané pravicové voliče a kdo může být vyzývatelem Babišova hnutí na pravém středu. Prostě se hledá správná odpověď.