Tak tedy Ronald Reagan. Ten, který přemohl „říši zla“. Legrační na tom je, že prezident Spojených států, jehož slova o „říši zla“ se tak často citují, rozhodně nepřipomínal postavy válkychtivých imperialistických vojáků, které v padesátých letech hyzdily kdejaké československé noviny. (Předlohou pro tuto postavu s černými brýlemi a doutníkem, chrlící „válečně štváčské“ výroky, byl ve skutečnosti generál Le May, kterého – velmi kriticky a podle všeho dost jednostranně – později zpodobnil Stanley Kubrick ve filmu Dr. Divnoláska.)
Reagan byl člověk vlídný a válku rozhodně nechtěl. Přesně však vystihl podstatu sovětské moci i toho, co na ni platí: nic než síla. Sovětská říše a její papaláši uznávali toliko sílu, snaha o dohodu pro ně byla slabost, na kterou druhá strana vždycky doplatila. Ostatně Reaganův sen o „hvězdných válkách“, tedy o protiraketovém štítu, je tu s námi jistým způsobem dodnes v podobě radaru, o kterém se tolik diskutuje.
Po pravdě řečeno nechápu, co odpůrcům radaru v Brdech na tomto zařízení tak vadí. Že umístit cizí radar jaksi potlačuje dokonalou suverenitu České republiky? A ona Česká republika umí svou dokonalou suverenitu obhájit? Ona to někdy v posledních staletích uměla? Ona si stačí se svými gripeny? To bych se tedy velice divila. Já vím, je tady Severoatlantická aliance – ale prosím vás, on si někdo dovede představit NATO bez Spojených států?
Nejspíš to bude tím, že si odpůrci radaru představují americké generály jako ty dva válkychtivé pošuky ze zmíněného Kubrickova filmu. Nejspíš si tak bojovníci za českou suverenitu a odpůrci cizí nadvlády představují i dnešního prezidenta Spojených států Bushe – a už si oprašují transparenty, aby mu při chystané návštěvě v Praze dali vědět, že se jim nelíbí ani válka v Iráku, ani radar. Jakkoli je válka v Iráku velice problematická a Spojené státy z ní nejspíš v brzké době odejdou, nevidí si čeští protibushovští a protiameričtí bojovníci na špičku nosu.
Jen tak mimochodem: pročpak ti starší z nich neprotestovali tak bojovně proti sovětským jaderným raketám? Nemyslím ty, kteří jejich umístění na československém území podepisovali a schvalovali, ty měl listopad 1989 poslat do politického důchodu. Myslím ty, kteří tenkrát do rozhodování o osudu Československa vůbec neměli co mluvit. Neprotestovali nejspíš proto, že se to tenkrát nesmělo. A právě za to, že se to dnes smí, že dnes mohou svobodně říkat, co si myslí, vděčíme v neposlední řadě Ronaldu Reaganovi.
LN, 1.6.2007